9. k

14. března 2018 v 22:49 | Elinor |  Bez zájmu
...

Za celý týden nepřišel jediný dopis. Hermiona skoro nespala, chodila jako tělo bez duše a nemluvila. Uzavřela se do sebe. Začala o všem pochybovat, o sobě, o Charliem, o nich. Ginny ji starostlivě pozorovala, občas se jí zeptala, jestli něco nepotřebuje. Hermiona vždy odpověděla, že děkuje, ale nic nepotřebuje. Ginny byla zklamaná, že své nejlepší kamarádce neumí zvednout náladu. ,,Mio, kdyby cokoliv... Víš, že tu pro tebe jsem, že?" říkávala den co den a Hermiona vděčně přikyvovala. Všichni se jí snažili pomoct, ale nevěděli jak. Šeptali si o ní, Hermiona to poznala, protože kdykoliv vešla do kuchyně, všichni ztichli a mlčky ji pozorovali. Dokonce ani nečetla, jen často hleděla z okna, jako kdyby se snad měl Charlie každou chvíli objevit na cestě k Doupěti. Obávala se ale nejhoršího, měla strach, že už nikdy Charlieho neuvidí. Bylo jí hloupé stále přespávat u Weasleyů, domnívala se, že už je nezvaným hostem a často se její myšlenky stočily k tomu, že by se měla vrátit k rodičům a na všechno zapomenout. Jenže ji stále držela maličká naděje. Měla Charlieho skutečně ráda, takže bylo těžké vzdát se všech snů.
Uprostřed horké noci se probudila z ošklivého snu. Zdálo se jí o tom, jak Charlie mizí v dálce a ona na něj volá, aby se vrátil. Běžet za ním nemohla, jakoby měla nohy z rosolu. Hermiona se rozhodla, že už nechce usnout. Vstala a vydala se do kuchyně. Nalila si citronovou limonádu a usadila se na židli. Otáčela skleničkou a zachmuřeně přemýšlela. Ani jedinou se nenapila. Její představivost se rozběhla všemi směry, žádný se jí nelíbil. Napadala ji spousta důvodů, proč Charlie odešel, ale nechtěla věřit ani jednomu. Stačilo by, kdyby jí napsal, že je v pořádku. Víc nepotřebovala. Jenže on nepsal, neozval se ani jedinkrát a Hermiona se cítila osaměle. Chtěla mu být nablízku. Tyto úvahy ji vyčerpávaly. Opřela si hlavu o ruku, přivřela oči a sama sebe přemlouvala, aby se nerozplakala.
V polospánku si uvědomila, že ji někdo poplácal jemně po rameni, s nadějí vzhlédla. ,,Dobré ráno, Hermiono," pozdravil pan Weasley. Hermiona místo pozdravu kývla hlavou. Pan Weasley posmutněl, nerad Hermionu viděl nešťastnou. Připravil si čaj a před Hermionu položil šálek kávy. Posadil se naproti ní.
,,Proč se ještě neozval?" zeptala se tichounce Hermiona. Arthur znejistěl, dlouho mlčel a rozmýšlel, jak odpovědět.
,,Víš, Hermiono, Charlie teď prožívá těžké chvíle," začal pan Weasley. ,,Nechce tím nikoho zatěžovat, hlavně ne tebe."
,,Ale já bych mu pomohla! Chci mu pomoct. K čemu by tohle všechno bylo, kdybychom si navzájem neměli být oporou?"
,,Je to jeho rozhodnutí," řekl prostě pan Weasley. ,,Na tom nic nezměníme."
,,Pak je to špatné rozhodnutí," opáčila Hermiona. ,,Měla bych vědět, co se děje, abych se podle toho zachovala co nejsprávněji." Arthur Weasley se znovu ponořil do tichého uvažování.
,,Slíbil jsem mu, že to nikomu neřeknu," pravil.
,,Vždyť vám na vašem synovi záleží... Kdo jiný by mu mohl pomoct, když ne já? Nechcete ho v tom přece nechat samotného," řekla Hermiona naléhavě. ,,Mám ho tolik ráda..." zašeptala zoufale. ,,Nechci, aby byl sám, pokud je nešťastný." Arthura tato slova přesvědčila.
,,Jeden z jeho draků onemocněl. Velice vážně. Podle toho, co mi říkal, ten drak nejspíš umírá. Charlie tyto situace nese velmi těžce. Má ke svým drakům silné pouto," pravil pan Weasley a bylo na něm poznat, že se mu ulevilo, že to vyslovil nahlas.
,,Musím za ním," odvětila Hermiona, aniž by se nad tím zbytečně zamýšlela. Arthur se smířlivě usmál a zavrtěl hlavou.
,,Nemůžeš si jen tak cestovat přes celou Evropu, Hermiono."
,,Co je potřeba k tomu, abych mohla? Udělám cokoliv. Stačí, když mi řeknete, co mám udělat," trvala na svém rozhodnutí Hermiona.
,,Jsi dívka, Hermiono. Bál bych se tě pustit do Rumunska."
,,Jsem skvělá čarodějka, která se o sebe dokáže postarat. To, že jsem žena, neznamená, že jsem neschopná." Pan Weasley uznale pokýval hlavou. Tímhle si získala jeho respekt a důvěru.
,,Je tu možnost... Musela bys na Ministerstvo, požádat o povolení a teoreticky by se dalo odcestovat," řekl pan Weasley, i když v tom Hermionu nechtěl podporovat.
,,Dobře. Můžu tam hned dneska?" Arthur se pousmál nad její rozhodností a žasl nad jejím spontánním chování.
,,Pokud chceš, pozeptám se, až dorazím do práce. Jestli všechno půjde lehce, mohl bych se pro tebe stavit o polední přestávce."
,,Co mám do té doby dělat?" zeptala se Hermiona.
,,Připrav si své doklady. A možná... Možná by sis mohla předem sbalit věci. I když ti nic neslibuju." V tu ránu byla Hermiona na nohou. Krátce objala pana Weasleyho.
,,Moc vám děkuju. Děkuju. Děkuju!" opakovala a rozběhla se do pokoje.
Čas se vlekl. Hermiona už měla vše připravené. Dokonce oznámila paní Weasleyové, že se hodlá vypravit za Charliem. Molly na to reagovala radostně, byla vděčná, že má někdo takový zájem o jejího nejpodivínštějšího syna. Slíbila Hermioně, že až to bude jisté, sbalí jí spoustu jídla.
Hermiona přišla k přepážce. ,,Dobrý den," pozdravila a nervózně žmoulala papíry v rukách.
,,Dobrý den," odpověděla postarší žena. ,,Destinace?"
,,Rumunsko." Žena vzhlédla a změřila si Hermionu pohledem.
,,Máte doklady?" Hermiona přikývla a předala jí všechny potřebné listiny. Žena je prošla, zapsala si základní informace o Hermioně.
,,Důvod odcestování do ciziny?" přečetla z listu, který vyplňovala.
,,Já... Důvod?" zeptala se nechápavě Hermiona.
,,Jestli tam chcete kvůli práci, studiu..." nabízela varianty žena. Byla zvyklá na takovýto typ lidí, takže byla poměrně trpělivá. V tu chvíli si vedle Hermiony stoupl Arthur Weasley, který do té doby vše pozoroval zpovzdálí.
,,Maureen, rád tě vidím," pozdravil vesele ženu. ,,Tady Hermiona by ráda za našim Charliem. Pamatuješ si Charlieho? Jen na návštěvu, chápeš... Zároveň, kdyby bylo možné najít nějaký blízký termín, byl bych ti zavázán."
,,Ach tak," přikývla žena. ,,To jste měla říct rovnou, slečno."
,,Omlouvám se," pípla Hermiona. Žena mávla rukou a dopsala poslední kolonku.
,,Jinak by to trvalo déle, ale že jsi to ty, Arthure a jde o Charlese..." řekla žena, strojeně se zazubila a razítkem potvrdila, že se Hermiona může vydat do Rumunska. ,,Takže, slečno, zítra se prosím dostavte na osmou hodinu ranní. Budete nejspíš cestovat sama, nikdo jiný se zatím nenahlásil. Ale nemusíte se ničeho bát, na rumunském ministerstvu vás budou očekávat a seženou vám odvoz z hlavního města," pronesla žena, podala Hermioně povolení k vycestování z Anglie a vrátila jí doklady.
,,Moc vám děkuju, bez vás bych byla naprosto bezradná," přiznala vděčně Hermiona. Arthur se zasmál.
,,Není zač, Hermiono. Došlo mi, že jsem byl hlupák, když jsem ti o Charliem neřekl dřív. Takhle to aspoň trochu napravím," odpověděl pan Weasley.
Když se vrátila Hermiona do Doupěte, Molly Weasleyová se přihnala jako hurikán a vyděšeně vyčkávala. ,,Povolili mi to," řekla Hermiona. Molly radostně vypískla a pevně Hermionu objala.
,,Skvělé! Skvělé! To je báječná zpráva, drahoušku!" zvolala. ,,Kdy?"
,,Zítra ráno," odpověděla Hermiona přiškrceně, protože objetí paní Weasleyové bylo skutečně silné. Molly se odtáhla a párkrát zamrkala.
,,Zítra? Bůžkové a bohové! Tak to musím začít vařit a péct, aby se to stihlo! RONE!" křikla. Za chvíli se zjevil Ron.
,,Ano, mamko?"
,,Utíkej nasbírat jahody, maliny a cokoliv tam ještě roste," zaúkolovala svého syna.
,,Teď?" zeptal se Ron, kterému se nikam nechtělo.
,,Hned! Vezmi si misky a pospěš si!" Pak se otočila k Hermioně. ,,Hlavně v klidu, drahá Hermionko, vše zvládneme. Měla by sis jít zabalit oblečení," řekla o poznání milejším hlasem.
,,Už sbaleno mám. Všechno je připravené," odpověděla Hermiona. Molly se zatvářila pyšně a pohladila Hermionu po tváři.
,,Takové šikovné děvče!" pochválila ji a běžela do kuchyně.
Pan Weasley se vrátil z práce v podvečer, všechny pozdravil a přisedl ke stolu. ,,Vše je zařízené," řekl spokojeně. ,,Ráno půjdeme společně, doprovodím tě, se vším ti pomůžu," ujistil Hermionu.
,,Děkuju," špitla Hermiona. ,,Je něco, na co bych se měla připravit?" zeptala se nesměle. Pan Weasley se zamyslel.
,,Moc nepočítej s tím, že se anglicky v Rumunsku domluvíš," poradil. ,,Napsal jsem ti adresu, na kde žije Charlie. Kdyby ses náhodou ztratila, ukážeš adresu a dáš někomu peníze, aby ti ukázal cestu. Většinou by tě měli doprovodit. Ale s největší pravděpodobností tě usadí do kouzelnického autobusu, takže se není čeho bát." To Hermionu víc vyděsilo než uklidnilo, ale předstírala klid.
,,Stejně tě obdivuju," řekla Ginny upřímně. Harry a Ron souhlasně přikývli. ,,Moc Charlieho pozdravuj."
,,Budu, neboj, Ginny," odpověděla Hermiona. ,,Pokud ho teda najdu," zasmála se, aby zahnala paniku.
Hermiona ležela v posteli a snažila se usnout. Věděla, že by se měla prospat, aby byla na zítřejší cestu odpočatá, jenže o to víc nedokázala spát. ,,Spíš, Mio?" ozval se slabý hlásek.
,,Nespím, Ginny," odpověděla Hermiona. Ginny rozsvítila a podívala se na svou kamarádku.
,,Chtěla jsem ti říct, jak moc si tě za tohle vážím. Promiň, že jsem pochybovala o tom, jestli mého bráchu máš skutečně ráda. Teď vidím, jak moc jsem byla hloupá."
,,To nestojí za řeč," hlesla Hermiona, protože se skutečně domnívala, že není potřeba, aby se jí Ginny omlouvala.
,,Ne, fakt... Mio, jsem tak moc šťastná, že máš Charlieho ráda. A bylo by moc fajn, kdyby... Já vím, že bych to neměla říkat, abych to nezakřikla... Jenže... Já bych byla vážně šťastná, kdybyste spolu zůstali už napořád." Hermiona se pousmála.
,,Jsi hodná, Ginny," odpověděla.
,,To bychom byly švagrové, napadlo tě to?" Hermiona se zasmála.
,,To mě nenapadlo. Takhle dopředu já zatím nepřemýšlela."
,,Ale fajn by to bylo, no ne?" Hermiona se zamyslela a trochu se začervenala.
,,Jo. Bylo by to moc fajn," odpověděla tiše.


 


Komentáře

1 agata agata | 15. března 2018 v 19:27 | Reagovat

Právě sis zachránila zadek.
Je ten Charlie normální? Taková prkotina a on se chová, jako by si právě uvědomil, že je gay? 8-O 8-O
Nebo v tom bude něco horšího?
Pamatuj, že varování trvá až do hepyendu!! :-!  :-!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama