7. k

10. března 2018 v 2:51 | Elinor |  Bez zájmu
...


Slunce se dokutálelo k západu, Charlie s Hermionou seděli na lavičce a pili víno. Hermiona měla nohy přehozené přes Charlieho stehna. Charlie Hermioně jemně prsty ťukal na kolena jako při hře na klavír. Hermiona se smála, protože ji to lechtalo. ,,Myslíš, že je život na Marsu?" zeptal se Charlie. Hermiona se zamyslela.
,,Na Marsu... Tím si jistá nejsem. Ale rozhodně si nemyslím, že jsme ve vesmíru sami," odpověděla.
,,Dobrá odpověď," pochválil ji Charlie a napil se vína. ,,Víš, Hermiono, já přemýšlel."
,,A o čem jsi přemýšlel? K čemu jsi při přemýšlení došel? Přemýšlel jsi o nás? O mně? Mám se bát?" zahrnula Hermiona Charlieho otázkami.
,,Přemýšlel jsem o nás dvou. Nevím, jestli by ses měla bát, ale přiznávám, že já se bojím víc než kdy dřív. Došel jsem k tomu..." zarazil se, aby se mohl zhluboka nadechnout. ,,Myslím, že tě mám vážně moc rád. A domnívám se, že... když budeme trpěliví a budeme mít dostatek času... mohl bych tě mít rád ještě mnohem víc." Hermiona nevěřícně zamrkala na mladíka, kterého měla taky vážně moc ráda. ,,Hermiono, prosím, řekni něco, jinak se zblázním," požádal ji Charlie. Hermioně se zběsile rozbušilo srdce. ,,Stačí jedna věta. Nebo aspoň jedno slovo," pokračoval Charlie. Hermiona se kousla do rtu, aby neřekla něco bez rozmyšlení. ,,Hermiono?" Vyděšeně na něj hleděla. Bála se cokoliv říct, protože byla pověrčivá a znala se. Měla na tohle velikou smůlu. Nemohla mu přece vyznat lásku! Vždyť se skoro neznali! A ona nevěděla, co plánuje se svým životem dělat. Do toho ta zamilovanost, která to všechno ztěžovala... K tomu všemu to ještě měla říct nahlas? To přece nemohla... Tím by přivolala velikou katastrofu!
,,Mám tě moc ráda," řekla nakonec Hermiona a (tak trochu) se rozplakala. Charlie ji chytil za ruku.
,,Myslel jsem si, že se nikdy nezamiluju," zašeptal. ,,Necítil jsem, ani jedinkrát, to, co cítím teď. Neumím v tom chodit. Vůbec nerozumím těmhle... pocitům. Ale věř mi, že se budu ze všech sil, abych tě nezranil. To je ta poslední věc, kterou bych si přál." Hermiona se pokusila o úsměv, ale vypadalo to dost tragikomicky, protože jí stále tekly z očí slzy.
,,Mám tě ráda," zopakovala Hermiona jako úvod. ,,Nejsem si jistá, co přesně to znamená, ale jsem si jistá, že tě mám ráda. Bude to znít jako klišé, ale je to jiné než předtím, když jsem měla ráda někoho jiného. Je to takové nové a podivně snadné. Jako kdyby neexistovala jednoduší věc. Poddala jsem se tomu, protože nepochybuju, že je to správné."

Hermiona se vplížila do pokoje po špičkách. Ginny rozsvítila lampičku a vyčítavě pohlédla na Hermionu, jako kdyby ji přistihla při krádeži. ,,To jsem zvědavá, jak mi vysvětlíš celou záležitost s tebou a Charliem," začala Ginny přísným tónem. ,,Celou dobu jsi mě ujišťovala, že o nic nejde, a pak si zmizíte na noc stanovat."
,,Ginny, věř mi, nic mezi námi nebylo," řekla Hermiona.
,,Nemluv o té noci. Ne, ne, ne..." Ginny si zakryla uši. ,,La, la, la! Já tě neposlouchám! O tomhle nemluv!" Hermiona zděšeně pozorovala, co s její kamarádkou udělala představa, že spala s jejím bratrem.
,,Dobře. Nebudu o tom mluvit," slíbila Hermiona, ale Ginny ji neslyšela. Hermiona zamávala rukama na znamení, že si už nemusí zacpávat uši.
,,Hlavně nemluv o tom, co jste dělali," zopakovala Ginny a varovně zvedla ukazováček.
,,Nic nebylo..." hlesla Hermiona. ,,Co bys teda chtěla vědět?" Ginny se narovnala v zádech, jako kdyby se připravovala na důležitý proslov.
,,Máš ho ráda?" zeptala se.
,,Není to snad evidentní?" opáčila Hermiona zmateně.
,,Nevím. Sama jsi před pár dny říkala, že ti není příjemné, když s tebou Charlie mluví," připomněla Ginny vyčítavě. Hermiona pochopila, proč se Ginny obává a musela se smířlivě pousmát.
,,Moc se mi líbil, Ginny," přiznala Hermiona. ,,Když se se mnou začal bavit o knize, měla jsem pocit, že se to celé nepovedlo. Byla jsem zklamaná, že jsem s ním nedokázala normálně mluvit. Bylo mi to nepříjemné, protože jsem tak dlouho čekala, až mě osloví a už jsem v to ani nedoufala." To Ginny trochu přesvědčilo.
,,Takže mu nezlomíš srdce?" pípla Ginny nesměle. Hermiona si sedla vedle své kamarádky na postel a objala ji kolem ramen.
,,Nechci mu zlomit srdce, ani mu lhát, rozhodně nebudu nic předstírat," slibovala Hermiona.
,,Víš," Ginny se odmlčela, ,,je to můj brácha a vím, jak moc hodnej je."
,,Já vím, Ginny. Vím, jak jste si blízcí a přísahám, že mé city jsou pravé a čisté. Charlie je výjimečný, moc výjimečný. Mám ho moc ráda a jestli nám to nevyjde, budu mít zlomené srdce stejně jako on."
,,Mám tě ráda, Hermiono. Promiň mi. Nechtěla jsem být zlá," zašeptala Ginny.
,,Nelámej si s tím hlavu. Taky bych se o svého bratra bála, kdybych nějakého měla," odvětila chápavě Hermiona.

Hermiona usínala s dobrým pocitem. Ani na chvíli nezapochybovala. Vše bylo správné. Věděla, že to nebude tak jednoduché, jak se teď zdálo, ale byla ochotná riskovat své srdce. Charlie za to stál. Dolehla na ni únava. Spokojeně zavřela oči a propadla se do snění o Charliem.

Hermiona si stoupla na špičky a políbila Charlieho. ,,Dobré ráno," popřála.
,,Dobré ráno," odvětil Charlie, pohladil ji po tváři a zadíval se na ni jako na nejkrásnější věc, kterou kdy viděl.
,,Udělala jsem ti kafe," řekla Hermiona, otočila se ke kuchyňské lince, vzala hrneček a podala ho Charliemu. Usadili se k prázdnému stolu. Hermioně se chtělo ještě trochu spát, tak si položila čelo na Charlieho rameno a se zavřenýma očima oddechovala a odpočívala. Sice celou noc spala, ale teprve v jeho přítomnosti skutečně mohla nabírat síly na nový den.
,,Kdopak to nemohl dospat?" ozval se radostný hlas pana Weasleyho. Hermiona pozdravila a nabídla, že mu udělá čaj. Arthur Weasley s poděkováním odpověděl: ,,Nestíhám, měl jsem už být v práci. Ale jsi hodná, Hermiono." Vzal si na cestu hrušku, rozloučil se a zmizel. Další se objevila Molly. Hned, jak mladý pár uviděla, se zářivě usmála.
,,Dáš si lívance, zlatíčko?" zeptala se mile Hermiony.
,,Moc ráda," přitakala Hermiona. Ginny se vzbudila vzápětí a přisedla ke stolu. Harry si přispal, takže dorazil, když už byly lívance hotové. Ron zaspal.
,,To jste mi nemohli nechat aspoň jeden jedinej?" zeptal se vyčítavě, když se dozvěděl, že se ostatní živili lívanci.

Seděli od sebe pár metrů, Hermiona v křesle a Charlie na pohovce. Oba si četli, občas na sebe pohlédli a spokojeně se pousmáli. Venku začalo poprchávat, nejdříve to bylo jen pár kapek. Postupně se z toho stal veliká průtrž mračen. Charlie přestal číst a hleděl ven. Nakonec vstal, prošel kolem Hermiony a otevřel dveře do zahrady. Hermiona vzhlédla od knihy a zjišťovala, co má Charlie v plánu. Ten se rozběhl do deště. Hermiona se zvedla a došla ke dveřím. ,,Blázníš?" zeptala se.
,,To je jasný!" odpověděl Charlie, na kterého dopadaly kapky a za chvilku byl celý mokrý. Hermiona se opřela o futra dveří a nevěřícně kroutila hlavou.
,,Budeš nemocný," varovala ho, ale Charlie se jen zasmál. Začal se točit a poskakovat.
,,Tohle je můj dešťový tanec," vysvětloval. ,,Oslavuji vodu, která svlaží naši zem."
,,Blázínku, pojď dovnitř. Tancovat můžeš i v suchu a teple," pravila Hermiona, i když ji bavilo Charlieho sledovat. Když se ozval hrom, Hermiona rychle vběhla za ním, chytila Charlieho za ruku a táhla ho do Doupěte. ,,V dešti bych to ještě tolerovala, ale aby do tebe uhodil blesk, to teda ne." Charlie se otřepal a z jeho dlouhých vlasů se rozletěly studené kapičky vody.
,,Z-z-zima," postěžoval si. Hermiona doběhla do koupelny pro ručník.
,,Vysuš si vlasy a běž se převléknout."

Vešla do pokoje s hrnečkem čaje. ,,Jak ti je?" zeptala se. Charlie ležel v posteli, zahrabaný pod peřinou a třásl se.
,,Nejsem nemocný," odpověděl Charlie. ,,Celý život pracuju venku, nějaký ten déšť mě jen tak nezlomí." Hermiona položila čaj na noční stolek a sedla si k němu.
,,Já vím. Jenže jsi promrzl, tak jsem ti donesla něco na zahřátí," odvětila a položila ruku na jeho stále mokré vlasy.
,,Nelehla by sis vedle mě? To by mě zahřálo víc..." požádal Charlie s nevinným výrazem, skoro ho litovala. Hermiona si vyzula bačkory, poprosila Charlieho, aby se posunul a ulehla. Charlie ji objal.
,,Studíš," poznamenala nespokojeně Hermiona, ale přitulila se k němu.
,,Hřeješ," opáčil spokojeně Charlie. Pak už nemluvili, jen leželi a odpočívali. Nemohli si odpustit zasněný úsměv.

Ozvalo se zaklepání. Oba otevřeli oči, Hermiona rozespale zamručela. Vešel Ron a hned ve dveřích se zarazil. ,,Bohové! Co to děláte?" zvolal a odvrátil zrak.
,,Spíme," odpověděl Charlie, aby ho uklidnil. ,,Teda... Teď už nespíme." Ron na ně znovu pohlédl. Změřil si je pohledem a došel k závěru, že skutečně nedělali nic nečestného.
,,Mamka říkala, že mám všechny svolat k večeři, tak budu rád, když vstanete," řekl. Hermiona zívla a přikývla, že rozumí. Ron odešel. Chtěla vstát, ale Charlie ji zastavil.
,,Ještě nechoď," požádal a něžně ji donutil, aby si lehla zpátky.
,,Tvoje maminka se bude zlobit, že jdeme pozdě," řekla Hermiona, přesto ho objala kolem pasu a uvelebila se na jeho hrudníku.
,,Mám takové tušení, že to vezme v pohodě," zasmál se Charlie. ,,Je z tebe totiž tak nadšená, že by nám odpustila cokoliv."
,,Jsi kecka," hlesla Hermiona. ,,Proto tě mám tak ráda."
 


Komentáře

1 margareta margareta | 10. března 2018 v 23:01 | Reagovat

Co nepíšeš PaP, stačila jsem přečíst tři knížky od Jo Nesbø. Teď mi je jako někomu, kdo si dal na jeden zátah čtvrtlitrovku Fernetu/ alias laku na rakve - opravdu příhodný název pro jeho příběhy!/ a pak mu, s hubou ještě zkřivenou tou hořkostí, dali tu hrůzu zapít chlazeným malinovým sorbetem. Neboli tvojí povídečkou. :-)
Takový milý letní příběh první lásky, plný krásných chvilek a růžových snů.  A taková by první láska měla být! :-)

Doufám, že nemáš v plánu jim to nějak zrašplovat!! :-| Jestli na ně chystáš nějakou drasťárnu, pošlu ti ve škatulce rozzuřenou noční můru! 8-O  8-)
Tohle si zaslouží svatební zvony s plnou parádou! :-D  :-D :-D

2 Elinor Elinor | Web | 14. března 2018 v 22:45 | Reagovat

[1]: Hihi, severská literatura plná deprese a následné čtení mé nejkýčovitější povídky z posledních let... :-D

Není se čeho bát, tentokrát jsem upadla do něžné nostalgie, takže jim to nebudu nijak ztěžovat. :-) Je to prostě oddechovka.
Nelíbí se mi můj optimismus, ale dost si to užívám... Jen takové lehounké zamilovávání. Sice přeslazené, ale ani se za to nestydím. :-D

Svatebními zvony si zatím nejsem tak jistá. Jsou teprve na začátku. Ale přála bych jim to, ne že ne. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama