5. k

10. března 2018 v 2:48 | Elinor |  Bez zájmu
...



Po snídani Charlie Hermioně řekl, aby si na procházku vzala batoh a vhodnou obuv, takže si Hermiona vše připravila a vyčkávala v předsíni. Charlie sešel schody, potutelně se usmál a pravil: ,,Chválím tvou zodpovědnost." Hermiona pokrčila rameny.
,,To přece nebylo zas tak těžké, když jsi mi pověděl, co všechno si mám vzít." Ale tajně si užívala, že ji pochválil. Charlie se obul, vlasy stáhl gumičkou do culíku a došel těsně k Hermioně. Ta k němu vzhlédla a přemýšlela, co má v plánu. Charlie položil své ruce na její ramena a upravil jí ucha od batůžku.
,,Aby ti nespadl," vysvětlil, poodstoupil a ještě jednou si ji zálibně prohlédl. ,,Vypadáš kouzelně." Hermiona chtěla nejdříve oponovat, ale nakonec skromně a tiše poděkovala. Vyšli před Doupě a Charlie ukázal, kterým směrem se vydají.
Prošli polem, pak loukou a vstoupili do lesa. Hermiona nikdy tak daleko od Doupěte nebyla. Teprve nyní jí došlo, že vlastně vůbec nezná okolí Weasleyovic obydlí. ,,Kam jdeme?" zeptala se, když ji přemohla zvědavost.
,,Neptej se, nepovím," odvětil laškovně. ,,Je to překvapení. Jediné, co můžu prozradit je, že je to mé velmi velice oblíbené místo." Hermiona chápavě přikývla a štrádovala dál. Stoupali lesem, byl to sice mírný kopec, ale po hodině chůze už to bylo trochu znát. Hermiona se zastavila a zhluboka dýchala.
,,Chceš si odpočinout?" zeptal se jemně Charlie. Hermiona zavrtěla hlavou, nechtěla vypadat jako slaboch.
,,V pořádku. Pokračujeme dál," pobídla ho trochu zadýchaně. Charlie jí sundal batoh z ramen.
,,Sedneme si. Nechci, abys byla vyčerpaná. O to mi fakt nejde," pravil laskavým tónem. Svlékl si mikinu a položil ji přes pařez. ,,Prosím, posaďte se, drahá slečno." Hermiona mu věnovala děkovný pohled a sedla si. Charlie si klekl na zem před ni, zalovil v Hermionině batůžku a podal jí lahev s pitím. ,,Ještě nelituješ, že jsi se mnou šla?" zavtipkoval, ale bylo poznat, že se maličko odpovědi obává.
,,Kdybych litovala, už bych utíkala zpátky do Doupěte," odpověděla Hermiona. Charlie se zasmál.
,,Jsi skvělá," poznamenal a uklidil pití do batůžku.
Zastavili se kousek nad lesem, skrze stromy bylo vidět na celý kraj, který se pod nimi rozléhal. Uprostřed nezalesněného vršku stál malý stan, ale Hermiona tušila, že je to kouzelný stan. ,,Uvnitř čeká oběd," řekl Charlie, objal Hermionu kolem ramen a vydali se ke stanu. Charlie vstoupil do stanu první, ale jen proto, aby jí podržel závěs. Před Hermionou se rozprostřely čtyři místnosti, uprostřed bylo něco podobného obývacímu pokoji. Místo stolu a židlí ležel pouze veliký huňatý koberec a na něm byly talíře s různými pochutinami. Hermiona se otočila k Charliemu. ,,Kdy jsi to stihl připravit?" zeptala se užasle.
,,Nebudu ti přece říkat své triky," řekl s širokým úsměvem na tváři. ,,No a taky mi trochu pomohla mamka. Té jsem stejně musel říct, ať s námi na oběd nepočítá."
,,Neuvěřitelné," pravila okouzleně Hermiona, položila batůžek do rohu, vyzula se a jen v ponožkách si šla sednout na koberec. Charlie učinil to samé, akorát si na koberec lehl.
,,Dej si cokoliv. Všechno je to tu jen a jen proto, abys to snědla. Dobrou chuť," popřál Charlie, Hermiona poděkovala a popřála mu totéž. Hermiona si nabídla toust a přikusovala k tomu zeleninu. Charlie si vzal trojúhelníček melounu.
Seděli před stanem a Charlie vyprávěl, jak se dostal k drakům. Hermiona se zájmem poslouchala. Ani si neuvědomili, že se stmívá. ,,A proto jsem ho pojmenoval Mrakobijec," ukončil své vyprávění Charlie. Hermiona se zasněně usmála.
,,To je moc pěkné," pravila. Charlie konečně pohlédl na slunce zacházející za kopci.
,,Už je docela pozdě," řekl. Hermiona si zklamaně povzdechla.
,,Takže už budeme muset jít?"
,,Jo. Nebo... Kdybys chtěla, mohli bychom tu zůstat. Stejně máme ještě spoustu jídla a byla by škoda bourat stan, který jsme využili jen na oběd. Nemusíme, ale kdybys souhlasila, tak bychom tu prostě mohli být," navrhl Charlie.
,,Jakože přes noc?" Hermiona se zeptala vyděšeně, Charlie se zasmál.
,,Jakože přes noc," odsouhlasil Charlie. ,,Jsou tam dvě postele, neboj, o nic bych se nepokoušel. Ve vší počestnosti." Hermiona zapřemýšlela.
,,Ale co si budou myslet ostatní?"
,,Záleží nám na tom, co si ostatní myslí?" opáčil lehkovážně Charlie a mrkl na Hermionu jedním okem.
,,Pravda, pravda. Nezáleží nám na tom," uznala Hermiona. ,,Ale vážně ve vší počestnosti, jo?"
,,Přísahám," slíbil Charlie a pohladil Hermionu po tváři. ,,Ani kdybys mě na kolenou prosila, o nic bych se nepokusil. I kdybys žadonila, abych na tebe zkusil svůj šarm, neudělal bych nic. Jsem totiž zásadový muž. Takže mě, Hermiono, hlavně nesváděj. Nepodařilo by se ti to. Už jsem ti dal své slovo." Hermiona se rozesmála a zapýřila se jako zralé jablko. Na chvilku ji zamrzelo, že ho donutila odpřísáhnout, že se jí ani nedotkne.
Leželi naproti sobě na koberci. Hermiona si podpírala hlavu rukama. ,,A tak jsem dopsala svůj dvanáctý čtenářský deník," dovyprávěla. Nikdy nečekala, že by její vyprávění o čtenářských denících někoho zajímalo, ale Charlie jí skutečně trpělivě naslouchal.
,,Neuvěřitelné," hlesl okouzleně. ,,Teď mi teprve došlo, že tady mám víno. Nedáme si víno?" Hermiona odpověděla, že si dá víno moc ráda. V tu ránu byl Charlie na nohou a hledal láhev vína. Víno otevřel, nalil ho do dvou skleniček a jednu podal Hermioně. ,,Tak..." řekl a přemýšlel, na co by si mohli připít.
,,Na nás," řekla jistě Hermioně. Charlie se rozzářil.
,,Bál jsem se to říct, jsem rád, že jsi to řekla ty," přiznal se tichounce a přiťukl si s ní. Napili se, Hermiona trochu víc, protože se snažila zahnat nervozitu. Bála se totiž, že něco zkazí. Takhle se strachovala vždy, když se věci vyvíjely nepřirozeně dobře.
O hodinu později měli víno dopité a bavili se navzájem vtipnými zážitky a situacemi. Charlie vyprávěl hlavně o tom, jak je nespolečenský a vždy se nějak znemožní. Hermiona se přiznala, že často zapomíná tváře. Pověděli si snad úplně všechno, co je kdy donutilo se nad sebou samotným zastydět. ,,Vždycky jsem si říkala, jaké hrozné věci se mi staly, ale když jsem ti je pověděla, zjistila jsem, že to není taková hrůza. Bála jsem se zbytečně."
,,Taky na sebe bývám příliš přísný," odsouhlasil Charlie. ,,Když jsem ale s tebou, mám sám sebe raději." Hermiona se vyhrabala na všechny čtyři a přilezla k Charliemu, ten zvedl hlavu a políbili se.
,,Prosím, řekni mi, že tě neztratím," zašeptala Hermiona.
,,Neztratíš mě," ujistil ji Charlie. ,,Já tebe taky neztratím. Nikdy a vůbec." Tomu se Hermiona pousmála, ale tak trochu jí slzely oči. Na dívčí duši to bylo příliš skutečné a krásné a dokonalé.
,,Chci tě znát," přiznala Hermiona. ,,Chci tě znát nazpaměť. Každé tvé slovo a tvůj úsměv. Chci znát tvé nejhorší noční můry, abych je mohla odhánět. Přeju si vědět o tobě první poslední, přeju si vědět všechno, co sis kdy myslel."
,,Byla jsi tu, celé ty roky. Nevím, proč jsem se, já hlupák, držel zpátky. Měl jsem se snažit tě oslovit dřív. Teď už jsem si naprosto jistý, že ta touha s tebou mluvit, byl osud, který jsem měl následovat," odvětil Charlie.
,,My teda žvatláme," zasmála se Hermiona. ,,To je tím vínem... I když... I tak to myslím vážně, to mi věř."
,,Věřím ti všechno, Hermiono. Ani nevíš, jak je to jednoduché - věřit ti."
,,Nemluv tak hezky," požádala ho Hermiona a rychle zamrkala očima. ,,Chce se mi brečet, když tak pěkně mluvíš." A znělo to trochu jako výčitka, trochu jako poděkování.
,,Nesmíš se dívat!" zapřísahala ho Hermiona
,,Já nekoukám," zasmál se Charlie.
,,Ne, vážně. Otoč se a zavři oči," trvala na svém Hermiona. Charlie se otočil a zavřel oči. Hermiona se rychle svlékla, nechala si jen tričko a kalhotky, zalezla si do postele. ,,Už můžeš." Charlie se otočil k Hermioně.
,,Tak teď se zase nesmíš koukat ty," zavtipkoval a vzápětí si sundal tričko. Hermiona okamžitě sklonila zrak. ,,Já se zas tak nestydím," ujistil ji Charlie pobaveně. Hermiona ovšem nadále hleděla jinam. Styděla se na něj koukat, když se svlékal.
,,Ne, ne, nekoukám..." hlesla Hermiona a stydlivě odvracela zrak. Charlie si nechal pouze boxerky a lehl si do své postele.
,,Už," ozval se. Hermiona se otočila na bok, aby na sebe mohli hledět. Podložila si hlavu rukama a usmívala se. ,,Bohové!" zvolal Charlie. ,,Na něco jsem zapomněl! Hlavně na mě nekoukej." A začal vstávat z postele. Hermiona znovu sklopila oči. Charlie vstal, došel k Hermioně, nahnul se a políbil ji na čelo. Znovu si zalezl do postele. Hermiona na něj pohlédla s výrazem nejšťastnější dívky na světě.
,,Jsem ráda," pravila pouze.
,,Jsem rád," odvětil jednoduše. A i když to nebylo nijak obsáhlé vyznání, řekli si tím spoustu věcí. ,,Víš, co bych si přál?" Hermiona pouze pokrčila ramenem. ,,Aby se mi o tobě zdálo."
,,Ty jsi kecka," odvětila Hermiona rozverně. ,,Ale doufám v to stejné. To by byl moc pěkný sen, kdybys v něm byl ty."
,,Věřila bys tomu, že to bude takhle... jednoduché?" zeptal se Charlie radostně.
,,Nevěřila bych tomu. Jsem vděčná, že jsem byla vyvedena z omylu. Jsem ráda, že sis se mnou začal povídat. Jinak bych možná nikdy nepoznala tenhle pocit. Je to neznámý a velice příjemný pocit."
,,Dobrou noc, drahá Hermiono. Kéž se ti o mně zdá."
,,Taktéž a nápodobně, milý Charlie," řekla Hermiona něžně.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama