Komentáře

1 agata agata | 21. března 2018 v 9:45 | Reagovat

Krásná kapitola, kterou vnitřně slyším a cítím, aniž si ji musím hlasitě číst!
Jsem silně dojatá, jako bych tam byla a pochovávala svou vlastní lásku. Sice tragickou a mučivou, ale přesto lásku.
Nemyslím si, že by Hermiona tak silně prožívala smrt Rona. Ten se mi jeví nebo jevil jen jako takový plášť, ale Prašivec, to bylo to, co se dotýkalo přímo těla, bez čeho se člověk cítí jako svlečený z kůže.
Severus je kus chlapa! Mohl ji nechat,ať se s tím vypořádá sama, ale dokázal, že je nejen statečný, leč i empatický a nesobecký, což se s chlapáctvím pojí zřídkakdy!
Co bude dál? Budou ti tři, Hermiona, Draco a Severus, pokračovat v tom, co dříve dělalo Trio? Bude Voldemort nějak vyšetřovat Prašivcovu smrt? Dal mu Hermionu na hraní a myslel tím určitě její mučení; jak by reagoval, kdyby se dozvěděl, že za tím byla láska?

Moc děkuji za nádherné čtení! A trpělivě budu čekat na pokračování!

2 Elinor Elinor | Web | 23. března 2018 v 23:29 | Reagovat

Má drahá,
jediné, na co můžu odpovědět je Voldemort. Je to sice smutné, ale vzhledem k tomu, že Prašivec nebyl z čistokrevné rodiny, nebyl ani Smrtijedem, takže ho Voldemort bral jako jednoho z mnoha pěšáků. Prostě nic extra.

Moc děkuju za komentář. Pokusím se zase někdy dostat do tvůrčí nálady. Už bude víc sluníčka, to mi snad pomůže. Byť budu teď rozházená ze změny času.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.