2. k

10. března 2018 v 2:42 | Elinor |  Bez zájmu
...



Hermiona si po obědě šla lehnout, horké dny ji unavovaly, mohlo za to to parno a dusno. Trochu pospávala. Ozvalo se zaklepání, Hermiona se narovnala a upravila si pomačkané tričko. ,,Dále!" zvolala.
,,Ahoj," pozdravil už ve dveřích Charlie. ,,Neprobudil jsem tě?"
,,Ne, jistěže ne, já nespala. Jen jsem odpočívala," odpověděla Hermiona. Charlie na ni pohlédl s ušklíbnutím.
,,To je jasný, vůbec nevypadáš jako člověk, který se zrovna probudil." Hermiona se zamračila.
,,Pročpak jsi přišel? Ptám se jen proto, že chci pokračovat ve spánku, i když jsem vůbec nespala."
,,Přišel jsem ti vrátit knihu," řekl Charlie a zamával knížkou. ,,Je fakt moc dobrá. Hrozně mě bavilo ji číst, zhltl jsem to za jeden den, a to je co říct, protože je to dlouhá kniha."
,,To jsem ráda, že se ti líbila," pravila Hermiona a natáhla pro ni ruku.
,,Můžu se ti nějak odvděčit?" Hermiona se zatvářila zmateně. ,,Za to, že jsem si ji půjčil bez tvého svolení."
,,To nech být," řekla Hermiona a máchla rukou. Snažila se působit co nejlhostejněji.
,,Ne, vážně," trval na svém Charlie a upíral na Hermionu pohled. Díval se na ni, aniž by jedinkrát mrkl, Hermionu to přivádělo do rozpaků. ,,Rád bych se ti revanšoval." Hermiona nevěděla, co by měla odpovědět, takže mlčela. ,,Třeba... Nechtěla bys dneska po večeři na procházku?" Hermiona se musela probrat, trochu sebou trhla a hlavě jí všechno křičelo, že musí odpovědět.
,,Jakože... bychom... my dva...?"
,,Šli na procházku," dořekl za ni Charlie. ,,Přesně tak jsem to myslel."
,,Já... Já nevím..."
,,Pokud nechceš, nebudu tě nutit," pravil spěšně Charlie.
,,Tak jsem to nemyslela," vyhrkla Hermiona v hrůze, že by svou nabídku mohl vzít zpět. ,,Půjdu moc ráda." Charliemu očividně spadl kámen ze srdce, protože si oddechl a úlevně se zasmál.
,,Už jsem se bál, že odmítneš. Tak po večeři s tebou budu počítat." Hermiona stydlivě sklopila zrak a odpověděla, že s tím taky bude počítat. Když Charlie odešel, padla na postel a očima těkala z jednoho rohu do druhého. Cítila se tak krásně zmateně! A byla si víc než jistá, že se celá červená. Všechno to vonělo malinami a novými pocity. Neznala to, co cítila, ale velice se jí to zamlouvalo. Tak trochu bláznivé, maličko hezké, hřálo to u srdce a třáslo to její kostrou. Nedokázala se přestat usmívat.

Nemohla se dočkat večeře. Čas se tak vlekl! Hermiona nikdy nebyla netrpělivější. Chodila sem a tam, neměla nikde chvilku stání. Snažila se něčím zabavit, ale nic ji neupoutalo natolik, aby zapomněla na to, jak pomalu čas ubíhá. Chodila po schodech nahoru a dolů, občas ji někdo na vteřinu zastavil a zeptal se jí, co dělá. Hermiona všem odpovídala, že trénuje svaly na nohou. Nikdo se jí dál nevyptával, nejspíš všechny vyděsila.

Konečně nastal čas večeře. Hermiona si oblékla svetřík, seběhla schody a vešla do kuchyně. Všichni už byli na svých místech, dokonce i Charlie. Hermiona si sedla přímo naproti němu, krátce na něj pohlédla, ale hned sklopila zrak. Srdce jí bušilo šílenou rychlostí. Nevěděla kam s očima, takže si prohlížela suky na dřevěném stole. Ostatní o něčem mluvili, ale Hermiona je nedokázala vnímat. Slyšela hlasy, ale slova ne. ,,Dáš si taky, drahoušku?" zaslechla Molly Weasleyovou a napadlo ji, že je ten dotaz mířený na ni. Podívala se na paní Weasleyovou, držela talířek s malinovým koláčem. Přikývla a poděkovala. ,,Charlie?" zeptala se Molly.
,,Ne, děkuju," odmítl Charlie. ,,Já mám raději čerstvé maliny, které si můžeš vzít z ruky někoho jiného." Hermiona na něj překvapeně koukla, ale hned sklonila hlavu. Ginny do Hermiony šťouchla a zašeptala: ,,Co se tady děje?" Hermiona zpanikařila.
,,Nic se neděje. Vůbec nevím, o čem to mluvíš," odpověděla tiše a velice nápadně se věnovala čistě koláči.
,,Mio," špitla Ginny. ,,Chováš se podezřele, celé se mi to nějak nezdá." Hermiona se podívala na svou kamarádku, nahnula hlavu na stranu a hlesla: ,,Ginny, hledáš za tím zbytečně víc, než bys měla." I tak měla Hermiona pocit, že Ginny nepřesvědčila.
,,Charlie, mohl by sis se mnou dneska popovídat?" zeptala se Ginny najednou mnohem hlasitěji. Charlie chvíli mlčel, pak odpověděl: ,,Promiň, Gin. Dnes večer už mám jiné plány." Ginny přimhouřila oči a uvažovala. Pak pohlédla na Hermionu, pak na Charlieho, pak se zamračila a znovu se koukla na Hermionu.
,,Mio," zašeptala znovu Ginny a šťouchla do ní. Hermiona trpělivě odložila lžičku.
,,Ano, Ginny?"
,,Prosím tě, mohla by sis se mnou dneska promluvit?" Hermiona pár vteřin mlčela, stejně jako Charlie.
,,Já... Ginny, já... Dneska ne, jestli to nevadí..." vydala ze sebe Hermiona. Ginny se podívala po ostatních, protože se jí zdálo, že je to tak průhledné. Zbytek rodiny Weasleyů a Harry si však vůbec nevšímali této scény. Ginny pootevřela ústa a chtěla něco říct, jenže by jí asi nikdo neuvěřil.
,,Připravena?" zeptal se Charlie a v jeho očích se blýskalo na tisíc světlušek. Hermiona se začervenala a přikývla. Vyšli ven, už byla tma a jediné, co bylo slyšet, byli cvrčci. ,,Lumos!" řekl Charlie a jeho hůlka začala svítit jako baterka. Hermiona si dala ruce do kapes. Pomalým krokem se vydali od Doupěte. Po dvaceti metrech mlčení se Hermiona odhodlala promluvit.
,,Nevím, co bych mohla říct," přiznala.
,,Tak nic neříkej," odpověděl Charlie, bylo vidět, že jemu mlčení vůbec nevadí.
,,Když já nejsem zvyklá na ticho. Zvlášť, když jsem ve společnosti někoho dalšího."
,,Tak, pokud nemáš ráda ticho, něco povídej." Hermiona zapřemýšlela, ale nic ji nenapadlo. ,,Třeba mi řekni, co máš ráda."
,,Jako celkově?" zeptala se Hermiona. Charlie se potutelně zasmál.
,,Jako celkově," odkýval. Hermiona se znovu zamyslela.
,,To je těžké jen tak vyjmenovat... Mám ráda spoustu věcí, ale zrovna teď mě žádná nenapadá."
,,Já mám třeba rád pampelišky, vtipy o slonech, barevné deštníky, slovo brebentit, lampičky a tak dále."
,,Vtipy o slonech?" zopakovala Hermiona to, co ji zaujalo nejvíc.
,,Například... Víš, proč sloni nenosí pohorky?" Hermiona zavrtěla hlavou. ,,Protože baletní piškoty jsou na nošení mnohem pohodlnější." Hermiona se zasmála jenom maličko, tiše. ,,Zkus mi taky vyjmenovat, co máš ráda," požádal ji Charlie.
,,Myslím, že je to zbytečné. Nic mě nenapadá a nepřijde mi nic natolik zajímavé, aby tě to zaujalo."
,,Snažíš se mě zaujmout?" zavtipkoval Charlie.
,,Ne!" odvětila spěšně Hermiona.
,,Tak v tom případě budu rád, když se pokusíš mi o sobě něco říct."
,,Proč? Řekla bych jen spoustu hloupostí..." Charlie se zastavil a posvítil Hermiona do tváře.
,,Proč? Protože mi přijdeš víc než zajímavá. Hrozně rád bych tě poznal. I kdybys vyjmenovala samé hlouposti, aspoň tě budu znát o trochu víc. A to se počítá." Hermiona se zastyděla. Nebyla zvyklá na takhle upřímná vyznání.
,,Mám ráda žlutou barvu," začala Hermiona, Charlie sklonil hůlku a znovu se rozpohybovali. ,,Mám moc ráda knížky, ale to o mě víš, takže neříkám nic nového," drmolila a cítila se nejistě. ,,Líbí se mi, když lidé mluví potichu. Mám ráda šneky, ne k jídlu, jen tak..."
,,Moc pěkné. No vidíš, mně to jako hloupost nepřijde. Řekla jsi samé zajímavé věci, jsem rád, že o tobě vím, že máš ráda šneky," pravil Charlie.

,,Moc děkuju za procházku," špitla Hermiona, když došli k Doupěti.
,,To já děkuju tobě," opáčil Charlie a poprvé za noc vypadal nesměle. Chvíli na sebe hleděli, pak oba sklopili zrak, znovu se na sebe podívali.
,,Tak..." hlesla Hermiona.
,,Takže..." řekl Charlie a trochu se k Hermioně nahnul. Jenom o centimetr, ale Hermionu hned napadlo, že ji chce políbit. Byla na to připravená? Měla mu to dovolit? Celá se roztřásla, napůl vyděšeně, napůl natěšeně. Zvedla bradu, zavřela oči a čekala. Charlie ji však nepolíbil. ,,Dobrou noc, Hermiono," zaslechla jeho hlas. Když otevřela oči, už tam Charlie nebyl. Stála před domem sama. Cítila se zrazeně. Nechtěla ho políbit! Vůbec se o něj nezajímala! Neočekávala, že by ji mohl políbit! Přesto... tak trochu... byla smutná.

,,Bohové! Mio, teď mi všechno povíš! Celý večer jsem jako na trní! Musíš mi to vysvětlit a říct, co a jak a proč!" houkla Ginny na Hermionu už ve dveřích.
,,Není, co bych ti povídala," odpověděla Hermiona, skočila do postele a zahrabala se pod peřinu.
,,Stalo se něco?" zeptala se Ginny jemněji a posadila se k Hermioně, ta vykoukla zpod peřiny a zatvářila se zklamaně.
,,Nic se právě nestalo," odvětila Hermiona. ,,Já ani nic nečekala," dodala. ,,Nejsem pitomá, nic jsem si nemyslela a nic jsem si nepředstavovala, že by se mohlo stát..." Ginny šokovaně poslouchala svou kamarádku.
,,Upřímně, Mio? Já vůbec netuším, o čem mluvíš."
,,O ničem," vyhrkla Hermiona. ,,Nic se nestalo, nic se nestane, nic jsem nechtěla, aby se stalo..." chrlila Hermiona. ,,Nikdy, nic, nikdo! Konec, šmytec!"
,,Hermiono," oslovila ji Ginny a pohladila velikou horu schovanou pod peřinou, ,,ráda bych ti nějak pomohla." Hermiona zavzlykala.
,,Mně není pomoci," postěžovala si Hermiona nešťastně.
,,Nechceš se aspoň převléct do pyžama? Třeba bys to mohla zaspat," navrhla Ginny.
,,Nechci spát. Nechci se převlékat. Nechci nic," odpověděla Hermiona. ,,Přeju si být zahrabaná v posteli po celý zbytek svého života."

Byla jedna hodina ráno, ale Hermiona nemohla usnout. Sice se převlékla do pyžama, ale to jí nijak nepomohlo. Prohlížela si nudný strop a trochu se vztekala. Charlie byl bídák, když ji nechal takhle hloupě postávat a čekat na polibek. Jak byla hloupá, když si myslela, že by ji chtěl políbit! Byla to jen jeho chyba! Celou dobu se tvářil mile a ty jeho řečičky o tom, jak rád by ji poznal blíž... Hermiona se zapřísahala, že už s ním nepromluví ani jedno slovo. Nezasloužil si to. Nejdřív jí sebral knihu, pak ji takhle zranil a jestli čekal, že to Hermiona přejde, tak se šeredně mýlil! Hermiona si tohle nenechá líbit, je totiž dospělá žena, která má svou hrdost. Byl stejně hrozně dětinský a jeho vtipu o slonovi nerozuměla, protože byla mnohem chytřejší než on. Přetočila se na bok a pokračovala v myšlenkovém nadávání na Charlieho Pitomýho Chlapa Weasleyho.


 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama