20. kapitola, 2. část - Moje vina, tvoje vina

14. ledna 2018 v 12:51 | Elinor |  - Prach a popel
...



Hermiona usnula k ránu. Tajně doufala, že se probudí vedle Prašivce. Otevřela oči a chvíli jen zírala do stropu. Několikrát se nadechla. Necítila vůni, na kterou byla zvyklá. Bylo jasné, že je jinde, než si přála být. Přesto se otočila na bok. Nikdo vedle ní neležel. Vzlykla a otřela si slzy. Zmačkala peřinu do velké koule a pevně ji objala. Zabořila do ní hlavu a tlumeně křičela. Když se trochu uklidnila, pustila peřinu a nabrala síly. Pomalu vstala, vyšla z pokoje a vydala se do koupelny. Když se uviděla v zrcadle, nepoznávala se. Opuchlé tváře, rty popraskané, žena, která na ni hleděla byla někdo cizí. Opláchla se, oblékla si župan a vydala se do kuchyně. Ne snad proto, že by měla hlad, jen nechtěla být sama. Snape seděl u stolu a četl si noviny. Vzhlédl k Hermioně a suše poznamenal: ,,To jste si moc neodpočinula."
,,Vždyť jsem až doteď spala," odvětila Hermiona.
,,No právě. Spala jste jen tři hodiny," vysvětlil už mírněji. ,,Dáte si čaj?" Hermiona pokrčila rameny, usedla naproti němu a pozorovala, jak Snape pouze silou své mysli přenesl šálek čaje na stůl. ,,Přemýšlel jsem, že bychom dnes vybrali rakev." Hermiona na něj pohlédla s nefalšovaným zděšením.
,,To nepřichází v úvahu," zavrhla ihned. ,,Nemůžu. Něco vyberte sám. Nechci o tom přemýšlet, nedokážu o ničem rozhodovat, nechci..." A už už se chtěla rozbrečet.
,,Radím vám dobře, slečno Grangerová. Pokud se nezúčastníte přípravy na pohřeb, nepřenesete se přes to. Navíc, znala jste ho lépe než já. Nechci, abyste byla zklamaná z mého výběru. Berte to jako poslední službu, kterou mu můžete poskytnout. Určitě by si přál, abyste se o to postarala vy. Já vám se vším samozřejmě pomůžu, ale vaše slovo je rozhodující." To Hermionu přesvědčilo, i když se na výběr rakve vůbec necítila. ,,Vidím to až na večer, budu muset na ministerstvo, bude tu s vámi Malfoy mladší."
,,Vy si myslíte, že nedokážu být sama?"
,,Věřím, že dokážete. Jen se mi zdá správné, když budete mít u sebe stále někoho, kdyby se vám přitížilo, kdybyste něco potřebovala, kdybyste si s něčím nevěděla rady." Snape byl zkušený pedagog, nic ho neznejistělo, na každý dotaz měl sáhodlouhý seznam odpovědí, argumentů a vysvětlivek. Dokonce se netvářil nijak otráveně, že Hermioně musí všechno vysvětlovat. ,,Kdybyste se rozhodla, že už začnete jíst, máte tu připravenou snídani," poznamenal po chvíli. Hermiona zavrtěla hlavou.
,,Nechci už nikdy jíst." Očekávala, že se s ní Snape začne dohadovat, protože přeháněla. Nikdy nejíst totiž nešlo, pokud byl člověk naživu. Snape pouze přikývl. ,,Ale děkuju vám," dodala Hermiona po tomto milém gestu, kdy přešel její hyperbolu.

Seděla na posteli a dívala se na protější stěnu. Snape zaklepal a vešel. ,,Přinesl jsem vám pár knih, možná by vám to pomohlo se unavit a trochu se prospat," řekl a položil před ní šest knih vázaných v kůži. Hermiona k němu vzhlédla a smutně pokývla hlavou. ,,Už je to zase špatné?" zeptal se. Další přikývnutí. Snape se zatvářil znepokojeně. ,,Smím si přisednout?" zeptal se. Hermiona se místo odpovědi o kousek posunula, aby měl víc místa. Sedl si k ní a pravil: ,,Slečno Grangerová, pokud chcete, tak tady zůstanu. Napíšu sovu, že dnes nedorazím. Jsem si jist, že nejsem nijak moc nápomocný, protože to asi neumím, ale jestli bych to mohl zmírnit, aspoň trochu, tak stačí říct."
,,Jste tak hodný," vydechla Hermiona. ,,Zvládnu to. Nechci vás nijak zdržovat od práce. Pokusím se začíst do jedné z těch knih. Navíc - bude tu Draco, že? To bude... dobré."
,,Slečno," začal Snape, ,,tyto dny se vám možná zdají špatné, ale vy je ustojíte."
,,O tom pochybuju," řekla Hermiona.
,,Znám jednu mladou ženu," pravil Snape a uvažoval, jak pokračovat. ,,Řeknu to upřímně, i když jsem to nikdy nepřiznal. Je to velice schopná a chytrá čarodějka, která už od dětství bojovala proti předsudkům. Myslela si, určitě, tím jsem si jistý, že ji nenávidím. Ve skutečnosti jsem ji svým způsobem obdivoval." Po chvíli dodal: ,,I když byla často nesnesitelná." Hermiona se nepatrně pousmála. ,,Ta mladá čarodějka přišla o všechno, mohla to vzdát a nechat se popravit. Bylo by to jednodušší, to ne že ne. Ona si nechala poradit, znovu a znovu vstala a bojovala. A bojuje stále." Hermiona sklonila hlavu. ,,Copak, byť jen jedinkrát, jste měla pocit, že jde vše podle vašich plánů?" Zavrtěla hlavou. ,,Tak vidíte. Přesto tu stále jste. Už jste zvládla tolik úkolů... Tohle je pouze další situace, kterou máte zvládnout. Nikdy to nebude stejné. Nikdy to nebude dokonalé. Nikdy si nevydechnete s pocitem zadostiučinění, ne v této době."
,,A stojí to za to?"
,,Obávám se, že ano," pravil Snape.
,,Udělala jsem spoustu špatných věcí."
,,Slečno Grangerová, teď se mi, prosím, podívejte do očí," požádal Hermionu. Uposlechla. ,,Kráčíte špínou, ale sama jste čistá. To je velký úspěch. Potřebuji někoho takového." Po chvíli mu došlo, jak to vyznělo, dodal: ,,Pro náš tajný boj proti... zlu." Hermiona stále pozorovala jeho tvář, nechtěla ho zklamat, ale nemohla slibovat, že všechno zvládne. Už si nebyla jistá sama sebou. ,,Nezapomínejte na důvody, proč vás miloval. Představujte si ten pohled, kterým na vás hleděl, v něm naleznete odpovědi." Hermiona se dojatě rozplakala. ,,Tím jsem měl asi začít," poznamenal Snape. ,,Ušetřil bych si hodně zbytečných slov."
,,Ne, to ne. Naopak. Za každé slovo děkuju. Budu se snažit, pokud to stačí..."
,,Naprosto," odpověděl Snape. Vstal, oznámil, že za chvíli dorazí Draco a nechal Hermionu o samotě.

Posadila se na okenní parapet a četla si. Tak úporně se snažila soustředit se pouze na slova. Vytěsňovala jimi každou myšlenku, která jí zbloudile putovala myslí. Pomáhalo to. Nebo se to tak v tu chvíli aspoň zdálo. Nevěděla, o čem kniha je, četla slova, ale neskládala je do vět. Pro tento moment ani nebylo důležité, co je v knize napsáno, pouze záleželo na tom, že se jí podařilo utéct. Po několika hodinách knihu odložila.

Došla do obývacího pokoje, kde v křesle seděl Draco. V ruce držel hůlku a prohlížel si ji. Jak Hermionu uviděl, vyskočil na nohy a pozdravil: ,,Ahoj, Grangerová." Nečekal, že přijde, bylo to poznat na jeho výrazu.
,,Ahoj," odvětila tiše Hermiona.
,,Potřebuješ něco? Chtěla bys něco? Je snad něco, co bych mohl udělat?" vychrlil na ni postejnavé otázky.
,,Ne. Děkuju. Já jen... Můžu tu být s tebou?"
,,Jasně, posaď se," řekl Draco. Hermiona se uvelebila v druhém křesle. ,,Chceš o něčem mluvit? Nebo budeme mlčet?" Hermiona pokrčila rameny.
,,Možná bys mi mohl vyprávět," navrhla.
,,O čem?"
,,Čeho ses jako dítě bál... Já se bála kyret." Draco zmateně zvedl obočí, ale pak se rozhodl, že raději nechce vědět, co jsou kyrety.
,,Dobře, připrav se, Grangerová, na nejzajímavější příběh, který jsi kdy slyšela," pronesl odhodlaně Draco. ,,Jako malej jsem se hrozně bál otcovy hole. Zvlášť v noci, kdy jsem se pokoušel usnout, ozývalo se pravidelný klepání o podlahu. Nejvíc se ty zvuky roznášely domem, když šel po schodech. Bál jsem se dokonce, když ji neměl u sebe a ona byla jen tak opřená o stůl. Jako kdyby měla každou chvílí vzlétnout a uhodit mě." Vyprávěl, popisoval a Hermiona tiše naslouchala. Jen tak. A ono to stačilo.

Snape se vrátil skutečně až večer. Venku už byla tma, když se zjevil ve dveřích. ,,Vše v pořádku?" zeptal se místo pozdravu. Draco neodpověděl, pohlédl tázavě na Hermionu.
,,Ano," odpověděla Hermiona. Draco vstal, rozloučil se s Hermionou a odešel se Snapem do kuchyně, aby ještě něco probrali. Po chvíli se vrátil už jen Snape, jedné ruce nesl víno, v druhé měl mezi prsty zavěšené skleničky.
,,Dáte si?" zeptal se Snape.
,,Snažíte se mě opít?" zavtipkovala s mrtvolným výrazem.
,,Ne. Jenže když stále nejíte, je potřeba do vás dostat aspoň cukry. A v alkoholu se tak pěkně schovávají."
,,Dám si ráda," odsouhlasila Hermiona.
,,Přemýšlela jste už...?"
,,Bukové dřevo by bylo pěkné," skočila mu do řeči Hermiona. ,,Přirozená barva dřeva by byla nejlepší, černá se mi k Sebastianovi nehodí." Zasáhlo ji to v tu stejnou vteřinu, kdy vyslovila jeho jméno. Nepřemýšlela o něm jako o Sebastianovi, málokdy jí to jméno vyvstanulo na mysl, byl to prostě on. Musela ho tím zraňovat, když ho neoslovovala. Stejně jako on o ní nemluvil jako Hermioně, ale aspoň pro ni měl přezdívky. Tím došla až k tomu, že už pro nikoho (NIKDY) nebude kráska, květinka, zlatíčko... Chtěla se rozplakat, rychle sáhla po sklenici vína a napila se. ,,Je to příšerné," špitla. ,,Tak málo jsem pro něj udělala. Pro Sebastiana," opravila se. ,,Sebastian. Sebastian. Sebastian," opakovala zamyšleně.
,,Slečno Grangerová, měla jste mnoho příležitostí ho opustit, nikdy jste to neudělala. Už tím jste mu určitě pomáhala. Víc se nedalo dělat, protože přeprat své strašáky mohl pouze on sám." Na to Hermiona nereagovala.
,,Uvnitř rakve by měl být satén, temně modrý, ta černá se mi prostě nepozdává..."
,,Udělala jste vše, co bylo ve vašich silách. To vás ctí."
,,Chtěla bych mít bílou růži. Ne, omlouvám se, kalu. Bílou kalu," pokračovala Hermiona.
,,Dobrá, budu na to pamatovat. Seženu vám bílou kalu," ujistil ji Snape.

Lehla si do postele a uvažovala nad tím, jaké by to bylo, kdyby vedle ležel Prašivec. Pomyslela si, že se určitě za chvíli objeví ve dveřích a pronese své: ,,Promiň, drahoušku, jdu pozdě, páč jsem ještě trochu popíjel a přemejšlel nad tvou krásou." A zasměje se, aby to odlehčil. Za malou chvíli ji zezadu obejme a zaboří svou tvář do jejích vlasů. ,,Tolik tě miluju," zašeptá a ona mu na to nic neřekne, protože tato vyznání ji často bolela. Usne, až bude s ní. Pousmála se, protože se to jevilo jako uskutečnitelné. Když se odmyslel ten fakt, že byl Prašivec mrtvý, bylo to jinak velice pravděpodobné, že nebude usínat sama. Natěšeně, s mělkým oddechováním, sledovala dveře, čekala na Sebastianův příchod... Do rána.
 


Komentáře

1 agata agata | 15. ledna 2018 v 10:28 | Reagovat

Ano. Přesně takhle se cítí člověk, který ztratil někoho, koho sice na jedné straně moc nemusel, ale na druhé straně strašně moc musel. Ještě nějakou dobu k němu promlouvá, vysvětluje a omlouvá se. A brečí. A vidí ho, kam se podívá.
Do pozadí ho zatlačí jedině tvrdá realita.
Snape je tu úžasný! Skutečně někdo, kdo je schopen ten žal přetavit do něčeho pozitivního. Chvíli se mi zdálo, že s ní trochu manipuluje, ale i kdyby ano, záleží na výsledku, ne? A on ji navíc skutečně potřebuje, schopnou a výkonnou.

Nádherně jsi to napsala. Ostatně jako vždy. Tvá povídka je jedna z mála, při které se usmívám a vztekám a bojím najednou a do toho je mi ještě každou chvíli do breku. A zbytek dne spekuluju, jak to všechno sakra dopadne!!? O_O  O_O

2 Elinor Elinor | Web | 17. ledna 2018 v 19:47 | Reagovat

:-) Jémine, drahá Agátko, děkuji za poslední dva komentáře. Ztráta notebooku na mě dolehla poté, co mi začalo docházet, co VŠECHNO budu muset znovu tvořit (nesnáším sepisování životopisu, přípravy do práce jsem si pitomec vytvořila na půl roku dopředu a jsou fuč... apod.). Ale možná to mi trochu pomohlo, protože dopsat příběh mi tolik žíly netrhá. :-D

Snape je lišák, ale mám ho ráda. :-)

Prašivec mi chybí, hrozně moc... A na druhou stranu se mi zdá, že to s sebou nese nepopiratelná pozitiva.

A otázky, nad kterými jsi uvažovala v první části 20. kapitoly... Heh... Řekněme, že jsem skutečně potěšena, jakým směrem se tvé myšlenky ubírají. ;-)

3 Belle Belle | E-mail | 30. ledna 2018 v 22:27 | Reagovat

Ahoj, ty píšeš i na Wattpad pod jinou přezdívkou? Našla jsem tam tvoji povídku Pod pláštěm noci. Doufám, že ti ji nikdo neukradl. Je to úžasná povídka a ráda se k ní vracím.

4 Elinor Elinor | Web | 2. února 2018 v 18:31 | Reagovat

[3]: Ano, jsem to já, hodila jsem ji na wattpad a aspoň jsem ji trochu opravila (chybičky se vloudily). Moc děkuju za komentář i za chválu.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama