Co když

1. září 2017 v 23:28 | Elinor |  Jiné povídky ze světa HP
Moc se omlouvám, Agátko. Dostihl mě reálný život, takže nejsem schopná psát.

,,Ne, ty jsi nic neudělal. Jsem jen unavená," omlouvala se Hermiona. Ještě chvíli do ní hučel a přemlouval ji, aby se šli projít. Hermiona to však rázně zamítla. Rozloučila s Viktorem netradičně - bez polibku. O své únavě lhala. Za to se cítila zhrzeně, smutně a naštvaně. A nechtěla už žádného chlapa ani vidět! Mohl za to Ron. Za všechno vždycky mohl Ron! Měla v plánu si jít lehnout, ale vzpomněla si na šátek, který si zapomněla na židli. Zkontrolovala si řasenku, které po její hádce s Ronem moc nezbylo, a vydala se pro šátek. Ve Velké síni zůstalo jen pár muzikantů. Hagrid tancoval s madame Maxime, Brumbál je radostně pozoroval. Nikdo si Hermiony nevšímal, což bylo dobře. Hermiona se rozhodla chvíli zůstat a poslechnout si hudbu. Když už měla ty krásné šaty...



Jen koutkem oka si všimla, že od učitelského stolu někdo vstal. Teprve, když ten muž stál před ní, vzhlédla. Věděla, kdo to je. A i kdyby náhodou nevěděla, jeho dlouhé zrzavé vlasy by ho prozradily i tak. Ronův starší bratr, se kterým nikdy nemluvila. Ten, který žije v Rumunsku. Čekala, že přišel z nějakého veledůležitého důvodu. Očekávala, že řekne cokoliv a bude to podstatné. Bála se závažnosti tohoto momentu. Nevěděla, co jí chce a nevěděla, co mu na to odpoví. Nejspíš se jí zeptá, kde by našel svého bratra, jak se dostat odtud jinam, popřípadě cokoliv jiného. Nasadila dospělácký výraz, ale duše se jí třásla strachem jako malému dítěti. ,,Ahoj," řekl prostě a trochu se usmál.
,,Ahoj?" špitla s nepatrným otazníkem, kterým se ptala, proč přišel zrovna za ní. A proč teď, když za celý večer ani jednou nevstal?
,,Můžu si přisednout?" Tuhle jedinou otázku Hermiona nečekala. Překvapilo ji to natolik, že neodpovídala, to ho donutilo dodat: ,,Mám sice místo u profesorů, ale připadá mi, že tam nepatřím. Nemám si s nima co říct a navíc... Jsem přece jen mladej. Teda... Doufám."
,,Ano," odpověděla Hermiona spěšně. Tentokrát neodpověděl on. ,,Ano, můžeš si přisednout. A ano, jsi mladý," ujistila ho. I když byl mladý, stejně Hermioně bylo hloupé mu tykat. Cítila vůči němu možná až přehnaný respekt. Mezitím, co uvažovala o tom, jak se k němu chovat, sedl si k ní.
,,Ron nás vlastně nikdy nepředstavil. Sice pořád o tobě mluví... Já jsem Charlie. Ty jsi Hermie, že jo?"
,,Hermiona," opravila ho Hermiona, v duchu se však zaradovala, že ji někdo pojmenoval podle postavy ze Shakespearovy hry.
,,Promiň, Hermiono. Moc mě těší." Potřásli si rukama. Hned si všimla veliké jizvy, která vedla přes klouby jeho prstů.
,,Takže... Ty pracuješ s draky?" Charlie přikývl. ,,Páni... To musí být nebezpečné..." Věděla, že je to hloupé říkat, ale nic jiného ji nenapadlo.
,,Nebezpečný? To ani ne," řekl Charlie skromně, ale pak se zatvářil pyšně. ,,Pro ostatní asi ano, ale já drakům rozumím."
,,A ta jizva?" Charlie se zatvářil zmateně a prohlížel se. Když pohledem sklouznul ke své ruce, musel se usmát.
,,Tahle? Ta je jedna z nejmenších. To se stává... i těm nejlepším." Hermiona se pousmála. Sebevědomí mu nechybělo, to mu musela nechat.
,,Stejně si myslím, že je to nebezpečné," řekla nakonec.
,,Jsou daleko nebezpečnější věci, Hermi...ono..." pravil, ale u jejího jména znejistěl. Hermiona ho ujistila kývnutím hlavou, protože řekl její jméno správně.

Chvíli Charlie vyprávěl o dracích, snažil se znít jako expert, používal cizí termíny a Hermiona se snažila vypadat jako inteligentní žena, která ví všechno, takže chápavě přikyvovala, i když některým slovům nerozuměla. Jinak se považovala za nadprůměrně chytrou, ale o draky se nikdy nezajímala. Pak Hermiona mluvila o svých studijních plánech, hlavně zdůrazňovala své vynikající výsledky a známky, aby si Charlie nemyslel, že mluví s hloupou holkou. Používala slova jako: kupříkladu, neboť a poněvadž, chtěla působit sofistikovaně. V jedné vteřině si Hermiona všimla změny jeho obličeje, jako kdyby nad něčím začal uvažovat. Nahnul se blíž k ní, Hermiona utichla. ,,Mám takovej blbej dotaz, Hermiono," začal Charlie. V hlavě se jí rozvířily myšlenky, co všechno by tak mohl žádat. ,,Nechtěla by sis zatančit? Zdá se mi, že za chvíli kapela zdrhne a já si dneska vůbec nezatančil." Hermiona se zamyslela. Styděla se, nebyla zas tak dobrá tanečnice, ale když už měla ty krásné šaty... A když ji o to požádal ten milý zrzavý mladík...
,,Moc ráda," odvětila Hermiona nesměle.

Hráli zrovna valčík. Charlie si stoupl naproti Hermioně a chytil její pravou dlaň do své ruky. Hermiona se bála svou ruku položit na jeho rameno, přitom jeho silné paže nabízely oporu. Dotýkala se ho jen lehounce, jako kdyby se obávala jeho reakce. ,,Raz, dva, tři. Dva,dva, tři," šeptala si pro sebe Hermiona. ,,Raz, dva, tři, čtyř-"
,,Au!" skočil jí do špatného počítání Charlie, kterému dupla na nohu. Párkrát poposkočil na místě. V tu chvíli si Hermiona přála propadnout se hanbou do země. Nevěděla, co dělat. Plakat? Utéct? Odvést ho na ošetřovnu a pak až utéct?
,,Moc se omlouvám! Hrozně jsem ti ublížila, že jo? Tolik mě to mrzí..." Charlie se však rozesmál.
,,Zažil jsem horší bolest, věř mi." Sice mu věřila, ale i tak se pro jistotu zbytek písně dívala na nohy.

Charlie Hermionu doprovodil až ke vchodu do nebelvírské věže. ,,Tak se měj hezky, Hermiono. A děkuju za tanec," řekl, když se otevřel obraz.
,,Neměl bys děkovat. Jsem příšerná, šlápla jsem ti na nohu... Měl jsi požádat o tanec někoho předtím, než všichni odešli. Zbyla jsem tam jen já, a to nebyla dobrá volba," pípla sebekriticky Hermiona. Charlie se zářivě usmál.
,,Jsi ta nejlepší tanečnice, jakou jsem si dnes mohl přát. Věř mi," zašeptal. ,,Proč si myslíš, že jsem čekal celou noc? Možná jsem tančit ani nechtěl... A možná jsem si to rozmyslel, když jsem tě uviděl, jak sama sedíš u stolu a snažíš se být neviditelná. A to šlápnutí na nohu? To se stává... i těm nejlepším. A já stejně mezi nejlepší tanečníky nepatřím, takže mě brzo doženeš a předeženeš. Pak se budeš smát ty mě, až si zase někdy zatančíme. Budeš si říkat, jaký jsem poleno."
,,Jsi hodný," hlesla Hermiona pouze.
,,Myslel jsem, že ti zlepším náladu, ale zdáš se mi smutná..." Hermiona zahrála úsměv.
,,Zlepšil jsi mi náladu," odpověděla. O tom, jak ji následně rozesmutnil, pomlčela. ,,Kdy se vracíš do Rumunska?"
,,Brzo. Hodně brzo," pravil a jeho tvář posmutněla. ,,Upřímně... Myslím, že tohle už je rozloučení."
,,Jsem ráda, že jsem tě poznala."
,,Taktéž, Hermiono," řekl Charlie a jemně ji pohladil po tváři. ,,Už se těším, až si s tebou zase zatančím."
,,Bude k tomu příležitost?" zeptala se s obavami.
,,Určitě," odvětil s úsměvem. Chtěla ho obejmout. Aspoň krátce. Místo toho mu popřála dobrou noc.

Převlékla se do pyžama a zavrtala se do peřiny. Chtěla to všechno zaspat, nemohla ale vůbec usnout. Hermiona se celý večer cítila jako dospělá, ale najednou měla pocit, že je ještě malé dítě. A hrozně ji to štvalo. Copak by se mu mohla líbit malá holka? Copak by byl schopný na ni počkat? Odpověď znala a moc ji to trápilo. Vzala polštář a přimáčkla si ho na obličej, aby se nerozkřičela. Kéž by už byla dospělá! Tohle bylo týrání, byla příliš netrpělivá a bála se, že až vyroste, už Charlie nebude k mání. Duši mladé dívky málokdo mohl porozumět. Zvlášť, když Hermiona nerozuměla sama sobě.

...

Zběsile si česala nezkrotné vlasy. Zamračila se na sebe do zrcadla, vůbec se sama sobě nelíbila. Přála si být krásná. Vždyť už měla na čase! Byla starší a přece jen trochu zkrásněla... I když při pohledu na sebe si svou krásou jistá vůbec nebyla. Naopak o svém vzhledu začala ještě víc pochybovat. ,,Tak dost! Jsi dospělá, jsi krásná, jsi sebevědomá. Přestaň přemýšlet jako malá holka," řekla sama sobě rozhodně. Tolik let čekala na tuhle chvíli a musela zachovat chladnou hlavu. Slíbila sama sobě, že se nebude třást. Její tělo však mělo jiné plány, nekontrolovatelně se chvělo. Doufala, že se objeví na svatbě Fleur a Billa. Do poslední chvíle nikdo nevěděl, jestli Charlie dorazí. Takže se Hermiona cítila smutně, natěšeně, zoufale a rozněžněle. Bála se, že Charlie nepřijde a ještě mnohem víc se bála toho, že přijde.

Tajně nacvičovala taneční kroky, znovu se cítila jako začátečnice. Krok sem, krok zpátky, otočka. Zkoušela tančit už den předtím, jenže teprve nyní tančila v lodičkách. V obchodě vypadaly krásně, ale trvalo dlouhou dobu než si na jejich výšku zvykla. Párkrát škobrtla a musela samu sebe přemlouvat, aby to nevzdávala. Nakonec se zastavila a s námahou vydechovala.

Naposledy se prohlédla v zrcadle, upravila si účes. Seběhla schody a vyšla před dům. Její srdce se na sekundu zastavilo. Stál tam. Ve světle modré košili, s taškou přes rameno a s pár novými jizvami na obličeji a krku. ,,Charlie..." Víc nedokázala říct. Byl stejný, jakého si ho pamatovala, akorát byl o pár let starší, o pár let krásnější. Věnoval jí vřelý úsměv a špitl: ,,Ahoj, Hermiono. Dlouho jsme se neviděli." Teprve teď zjistila, jak moc se jí po něm stýskalo. Jako kdyby znovu zaslechla nejoblíbenější píseň, na kterou zapomněla. Jako by se ty léty zamlčované city vrátily najednou. Toužila vykřičet všechno, co si tak dlouho nepřipouštěla. Chtěla se rozplakat štěstím a vběhnout do jeho náručí. Jenže to by musela být odvážnější a rychlejší.
,,No konečně jsi tady, Charlesi. Myslela jsem si, že už ani nedorazíš," řekla vyčítavě paní Weasleyová, když procházela kolem Hermiony až ke svému synovi. Stoupla si na špičky, aby si prohlédla jeho vlasy. ,,Měla bych tě ostříhat. Vypadáš jako kdybys patřil k nějaké hippie-sektě. Že mám pravdu?" Otočila se k Hermioně.
,,Mně se to líbí..." řekla stydlivě Hermiona.
,,Vidíš, mami? A když se to líbí Hermioně, tak je to v cajku," pronesl samolibě Charlie a zakřenil se jako malý rošťák. Molly se zamračila, lupla Charliemu jeden pohlavek a řekla Hermioně: ,,Ještě ho v tom podporuj."

Po obřadu začala oslava. Všichni tancovali, pili, povídali si a někteří zpívali. Hermiona netancovala, nepila, s nikým nemluvila a do zpěvu jí taky dvakrát nebylo. Neviděla ho, ač očima těkala z jedné strany na druhou. Přitom se zařekla, že mu bude co nejvíc nablízku. Věděla akorát, že se někde mihnul, někomu odpověděl na pozdrav, obešel stůl s dezerty a pak? Vypařil se jako pára nad kotlíkem. ,,Nenápadná myško, nebude ti vadit, když chvíli postojím u tebe a budu povídat o hloupostech?" zaslechla za sebou. Otočila se k Charliemu.
,,Naopak, prosím tě o to. Buď tu se mnou," odpověděla. ,,O jaké hlouposti budeš mluvit jako první? A o jakých potom?"
,,Těžké rozhodování," začal Charlie, ,,možná začnu o tom, jak se mám. A pak se zeptám, jak se daří tobě. Načež si oba zanadáváme nad životem. Možná se pokusím říct nějakej vtip a tobě to možná nebude připadat vtipný, ale stejně se zasměješ, abys mě potěšila. Pak nastane trapný ticho, protože budeme oba zklamaný, jak mi ten fór nevyšel. A možná... opravdu jen možná... přeskočím hloupé řeči a řeknu rovnou to nejdůležitější. Moc ti to sluší, Hermiono."
,,Děkuju. Tobě taky." Tomu se Charlie tlumeně zasmál. ,,Ty mi nevěříš?"
,,Krásná dívka v krásných šatech skládá kompliment chlápkovi ve špinavý košili?" poznamenal místo odpovědi.
,,Nebudu ti to rozmlouvat. Jsem tolik ráda, že jsi tady, takže nechci ztrácet čas dohadováním. Sluší ti to a basta."

,,Jsem rád, že se Bill oženil. Dal mi záminku přijet."
,,Záminku k čemu?"
,,Vidět tě," řekl odhodlaněji, než kdy Hermiona promluvila. Zadívala se mu do očí a litovala všech let, kdy záminku nedostali. ,,Ne, že bych tu záminku potřeboval. Jen jsem se bál, že bys... však víš..."
,,Nevím," odpověděla upřímně Hermiona.
,,Mohlo by se ti to zdát jako nezdvořilý gesto a třeba bys nebyla ráda, že mě vidíš," vysvětlil a nejistě se rukou prohrábl ve svých vlasech.
,,Byla bych moc ráda. Stejně jako jsem ráda teď, že tu jsi. Děsila jsem se toho, že už nebudu mít možnost se s tebou vidět. Jsem vděčná všem bohům, že nám dali další večer."
,,A odpustíš mi, že jsem se roky neozval?"
,,Není co odpouštět," odpověděla smířlivě Hermiona. ,,Nedokázala bych se na tebe zlobit, ani kdyby to bylo oprávněné."
,,Takže by ti nevadilo, kdybych měl takovej blbej dotaz?" ujišťoval se stále Charlie.
,,Budu neskutečně šťastná, když si se mnou zatančíš," odvětila na jeho nevyřčenou otázku.

Počítala doby jenom v duchu, ale na nohy se koukala neustále. Tentokrát nechtěla nic pokazit.
,,Vzpomínáš někdy na náš tanec? Tehdy... před lety..."
,,Jistě," odpověděla Hermiona. ,,A ty?"
,,Musím se přiznat," začal a hermionino srdce se zběsile rozbušilo, ,,že na tu noc vzpomínám častěji, než bych asi měl. Ne přímo na tanec, hlavně na tebe."
,,Taky na tebe často myslím." Charlieho tato poznámka očividně potěšila, vzápětí však posmutněl.
,,Tolik mě mrzí, že jsme zbytečně ztratili čas." Než stačila Hermiona odpovědět, někdo jí poklepal na rameno. Zastavili se a Hermiona se otočila.
,,Mio... Zatančila by sis?" zeptal se Ron. Nechtěla. Ne, teď ne, prosím, zažadonila v duchu Hermiona. ,,Nevadilo by ti to, Charlie?" zeptal se Ron i jejího tanečního partnera. S nadějí v očích pohlédla na Charlieho a modlila se, aby ji nepustil. Charlie se na krátkou chvíli odmlčel, ale pak se jeho tvář rozjasnila.
,,To je jasný, brácho," usmál se a natočil se k Hermioně. ,,Děkuju za tanec," zašeptal jí do ucha a pustil ji. Neopouštěj mě, pomyslela si Hermiona.

Ve všem tom zmatku ho vyhledala očima. V ruce měl hůlku a rozhlížel se kolem sebe, jako by někoho hledal. Jejich pohledy se setkaly a bylo vidět, jak si Charlie oddechl. Povzbudivě se usmál. ,,Budeš mi chybět," zašeptala Hermiona. Přes ten křik ji nemohl slyšet, přesto z jeho rtů vyčetla: ,,Ty mně taky." Kvapně chytila Rona a Harryho a přemístila se.

...

Hudba se mísila se šumem radostných rozhovorů. Hermiona seděla u stolu, prohlížela si prstýnek a uvažovala. Bylo možné, že byla od dnešního dne vdaná? Najednou se jí zdálo, že se nic z toho nemohlo stát. Jako kdyby poslední měsíce vůbec nedávaly smysl. Byla šťastná, ale zároveň zmatená ze svých pocitů. Byla si jistá, že se rozhodla správně. A byla si jistá, že se rozhodla špatně. To by ovšem nikdy nepřiznala. Ani sobě samotné. Věřila, že časem všechny nejistoty zmizí. Doufala v to, modlila se za to ke všem bohům. Otáčela prstýnkem na prstě, nebyla na prsteny zvyklá. Uviděla nad sebou stín, který ji zakryl výhled na svou ruku. Vzhlédla k Charliemu.
,,Smím prosit, švagrová?" Hermiona se něžně usmála. Nabídl jí rámě a dovedl ji doprostřed parketu. Vlečka svatebních šatů šustila po dřevěné podlaze, nikdy dřív neslyšela hlasitější zvuk. Jako by každým krokem vlečka oznamovala, že je Hermiona vdaná. Položila ruku na jeho rameno a opatrně se kývala do rytmu hudby. ,,Už se ani nekoukáš na nohy," poznamenal Charlie.
,,Snažím se v tanci neustále zlepšovat. I tak jsem stále neohrabaná a bojím se, že ti šlápnu na nohu," odvětila Hermiona a zahleděla se do jeho očí, kde se přehrávaly jejich předchozí tance. Stejně jako jemu, zastesklo se jí po těch časech. Ráda by se vrátila do těch dob a prožila to znovu. A třeba by řekla víc než tehdy.
,,Jaký je to pocit?" zeptal se a stěží zakrýval smutek.
,,Být vdaná? Nezvyk, ale příjemný nezvyk," odvětila Hermiona. ,,Nečekala jsem, že jediný den vše změní. Všechno je úplně jinak než bývalo."
,,Vím, že je ta otázka nebude v tuhle chvíli vhodná a předem se za ni omlouvám," začal Charlie a jeho pohled se stočil do strany. ,,Měl bych tehdy šanci?" Hermionu ten dotaz zasáhl jako jedna z největších bolestí srdce. Kdyby nebyla vdaná, kdyby nemilovala Rona, rozplakala by se. Takhle si jen mohla smutně povzdechnout a seřadit slova do správného pořadí.
,,Ano. Měl jsi šanci, velikou šanci a doufala jsem, že té šance využiješ," pravila. Charlieho tvář zšedivěla, nakonec se ale donutil k úsměvu.
,,Tak to jsem to potom pěkně zkazil," zavtipkoval bez jediného náznaku radosti.
,,Oba jsme to zkazili, ale možná, že jsme to měli zkazit. Možná se to očekávalo." Musela tomu věřit, nic jiného jí nezbývalo. Jinak by si to musela celý život vyčítat a na lítost už bylo příliš pozdě. Teď už byl konec všech ,,kdyby". Slibem Ronovi uzavřela vše, co se kdy (ne)stalo mezi ní a Charliem. Zůstávalo to v ní, ale uzamčené v komůrce, od které zahodila klíč.
,,Zítra se vracím do Rumunska," řekl Charlie a tím ji vytrhl z hlubokého zadumání.
,,Už zítra?" vydechla pouze Hermiona.
,,Však víš, jak rád před vším utíkám," odpověděl Charlie. ,,A tentokrát je to správné, že odejdu tak brzy."
,,Kdy tě znovu uvidím?" zeptala se. Charlie sklonil hlavu. ,,Ach tak," hlesla Hermiona, ,,takže tě nemám čekat ani na Vánoce, ani na oslavy bohyně Ostary... Už tě nikdy neuvidím."
,,Je to nejlepší řešení."
,,A s kým budu tancovat?" vyptávala se nešťastně. Charlie se zastavil a chytil ji za ruku, na kterém byl prstýnek.
,,Našla sis mnohem lepšího tanečníka než jsem já," řekl a jemně se usmál. ,,Ron nikdy nepropásne šanci si s tebou zatancovat." Políbil ji krátce na čelo. ,,Měj nádherný život, Hermiono." Odešel, nechal ji uprostřed parketu samotnou.
,,Odpusť mu to, můj bratr je nevychovanec," řekl Ron, který za ní hned přišel a objal ji.
,,To nevadí," odpověděla Hermiona. ,,Aspoň mám možnost si zatancovat se svým manželem." Ron ji políbil.
,,Miluju tě, Hermiono," řekl Ron a její pochyby zmizely. Ronův hlas ji uklidnil, odnesl všechen její strach.

,,I já tebe," odpověděla a byla si tím jistá. Ale i když svého manžela nade vše milovala, stejně v ní navždy zůstal jeden malý otazník. Co kdyby?
 


Komentáře

1 agata agata | 2. září 2017 v 19:02 | Reagovat

Ty se omlouvat nemusíš! Čím déle čekám, tím větší potom pochutnáníčko!
Tak mě to roztesknilo. Ale jestli si opravdu nebyla na sto procent jistá, neměla se do té svatby tak hrnout. Nebylo to k Ronovi fér. Co když se to později dozví? Jak se na ni bude dívat? Moje žena mě má ráda, ale když mě líbá nebo když se milujeme, koho ve skutečnosti vidí?
Smutné, ale docela reálné. :-!

2 Elinor Elinor | Web | 2. září 2017 v 20:16 | Reagovat

Ron se to nikdy nesmí dozvědět! Vůbec vůbec vůbec! A věřím, že Hermiona zvážila všechny možnosti a svým rozhodnutím ukázala, že Rona dokáže milovat a ta platonickánikdynenaplněná láska nestojí za zničení jejího vztahu a manželství. :-) To mně připomnělo knihu ,,Dobrý proti severáku" - milovala jsem ji. Pak vyšlo pokračování a byla jsem velice zklamaná.
Ráda bych pokračovala v P&P, mám to promyšlené, ale nedokážu to dostat na ,,papír" ve Wordu. :-(

3 Eleanore Samanthe Lune Eleanore Samanthe Lune | Web | 3. září 2017 v 19:23 | Reagovat

Smutný ale i pěkný příběh
Spřátelené blog?

4 ┼Eleanore Inkake Samanthe Lune┼ ┼Eleanore Inkake Samanthe Lune┼ | Web | 15. září 2017 v 14:44 | Reagovat

Tez pisu povidku o HP

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama