18. kapitola - Dobrý výběr

26. července 2017 v 0:16 | Elinor |  - Prach a popel
...



,,Posaďte se," pravil Snape a mávl rukou směrem ke křeslu. Hermiona uposlechla. ,,Nepustili mě za vámi, ale evidentně jste to zvládla více než uspokojivě. Lucius se zmínil pouze o té narafičené knize. Ničeho si nevšiml, neprokoukl nás." Znala Snapea dlouhá léta, ale nikdy ho neslyšela mluvit s takovou hrdostí. Určitě, byla to hrdost. Pro Hermionu to tolik neznamenalo, ale Snape tomu zasvětil vše, co měl. Po riskantním plánu si mohl na aspoň nadcházející den oddechnout. Jeho boj nebyl marný, byl tím potěšen, to Hermiona viděla. Byl pyšný nejen na sebe, i na Hermionu se díval s uznáním.
,,Nebýt vás a Draca, tak bych byla pěkně nahraná," přiznala Hermiona. ,,Kdyby mi tam Malfoy starší napochodoval bez varování, tak bych ohrozila celou společnost nehrdinů. Byť to bylo připravené, tolik jsem se bála. Pořád jsem si říkala, že se něco pokazí. Chvíli to dokonce vypadalo, že mě Draco podrazí. To byla nejnepříjemnější chvíle ze všech. Vím, že by to neudělal, ale..."
,,Není chyba, že jste obezřetná," skočil jí do řeči Snape. ,,Ani já sám nemohl s jistotou říct, že to skutečně vyjde. Lidská mysl je nevyzpytatelná, mohl se v poslední vteřině rozhodnout jinak."
,,Vy...? Vy jste si nebyl jistý Dracem a jeho záměry? Věděl jste, že je možnost, že to nedopadne?" zeptala se šokovaně Hermiona. Snape se pousmál - mile, trpělivě.
,,Nejsem si jistý ani vámi a vašimi záměry," řekl jako naprosto samozřejmou věc. To se Hermiony dotklo. Chtěla se urazit, že jí nedůvěřuje. ,,Ale rozhodl jsem se vám věřit," dodal Snape. ,,Málokomu věřím, takže to, prosím, berte jako poklonu. Pokud mne zradí jiní, nebudu tolik překvapený jako když to uděláte vy."
,,Nezradím vás," pravila Hermiona vážným hlasem.
,,Nebuďte zbrklá ve svých výrocích," upozornil ji jemně. ,,Nikdy nevíte, v jaké situaci se ocitnete a jak budete muset rozhodovat."
,,Pak doufám, že vás nebudu muset zradit," pozměnila Hermiona svou předchozí promluvu. ,,Nevím, jak jste tento úspěch oslavoval s Dracem," tajemně nadhodila nové téma, ,,asi jste si nedali víno, že ne?" Snapeovi trvalo jen pár vteřin než pochopil.
,,Nechci vás podporovat v pití," začal Snape, ,,ale vyšel nám velký podvod, což vskutku víno zasluhuje. Jaké byste si dala?"
,,Výběr nechám na vás," odpověděla Hermiona. ,,Mluvil jste o tom, že už mám skoro hotovo..." Snape nalil do dvou skleniček víno, teprve poté souhlasně přikývl. ,,To pro mě znamená...?" snažila se Hermiona naznačit, že netuší, co se bude dít.
,,Pro vás to znamená," začal Snape, předal jí skleničku a sám se napil, ,,že zítra nemusíte do práce. ,,Zkontroluji", jak jste si vedla. Sepíšu vše, co jste zvládla a předám vedení. Ti odsouhlasí, že už vás nepotřebuji. Od středy do pátku budete dodělávat vše, co vám ještě chybí, pak budete mít kratší dovolenou, než se pro vás najde uplatnění na jiném pracovišti."
,,A co to znamená pro nás?" pokračovala s otázkami Hermiona, jemně naznačila, že si s ním přiťukává a napila se.
,,Ptáte se na další bod plánu?" Hermiona neohrabaně kývla hlavou, což způsobilo, že se málem utopila ve víně. ,,Řekněme, že pro tuto část příběhu nejste potřeba."
,,Prosím? Jakože mě vyhazujete?" Snape se ušklíbl.
,,Klid, Grangerová. Teď musím něco zařídit s jinými lidmi, zrovna v tomto okamžiku vás prostě a jednoduše nepotřebuji. Neberte si to osobně. Plánu se vždy účastní jen ti nejpotřebnější a na každou část plánu je potřeba někdo jiný. Jinak by to nebylo bezpečné, ani já sám se některých akcí neúčastním a neznám jejich detaily. Budete potřeba brzy, pokud se nic nepokazí. Půjde o něco zásadního, takže vám radím, abyste se psychicky připravila. Až přijde pravý čas, řeknu vám." Hermiona se omluvně pousmála.
,,Omlouvám se, hned jsem počítala s nejhorším scénářem," řekla, lokla si vína a dodala: ,,Víte, jak dlouho jsem nezažila takhle klidný večer?" Ozvalo se hlasité bušení na dveře. Snape si stoupl, připravil si hůlku a zašeptal vyčítavě k Hermioně: ,,Teď jste to zakřikla." Hermiona poznala, že je to další způsob, jak Snape dává najevo svůj smysl pro humor. Kdyby se nebála, kdo je za dveřmi, možná by se i zasmála.
,,Mám jít s vámi?" zeptala se Hermiona tiše.
,,Ani náhodou, seďte tu a ani se nehněte," zavelel skoro neslyšitelně a vydal se do předsíně.
,,Kde je?!" ozvalo se. Hned poznala ten hlas. Nespí. Sledoval ji. Ví to. Ví to! VÍ TO! Hermionu ani ve snu nenapadlo, že by se tohle mohlo stát. Počítala skoro se vším, ale na tohle připravená nebyla. Bylo jasné, že si Prašivec představoval to nejhorší. Stojí teď ve dveřích a domnívá se, že Hermiona spala se svým bývalým profesorem.
,,Doufám, že si nemyslíte, že vás pustím dovnitř, když jste takto rozrušený," zaslechla Snapea. Obdivovala jeho klidný přístup ke všem nepříjemným překvapením.
,, Ty zasranej hajzle, doveď mě k ní!"
,,Nebudu se s vámi dohadovat. Odejděte pryč."
,,Já tě, kurva, zabiju!"
To ji donutilo vstát. Doběhla do předsíně a ve dveřích uviděla zuřícího Prašivce. ,,Můžeš mi, do hajzlu, vysvětlit, co tu děláš?!" zařval na Hermionu.
,,Grangerová, vraťte se zpátky," řekl Snape.
,,Ne," odmítla Hermiona. ,,Měla bych tu být s ním."
,,Takže mi už řekneš, co tu děláš?! Šukáš s nim?!" hulákal Prašivec.
,,Ne. Nemáme poměr," odpověděla Hermiona a snažila se znít klidně.
,,Lhářko!" křikl Prašivec a vytáhl hůlku. Než však stačil cokoliv udělat, Snape ho jedním elegantním mávnutím hůlky odzbrojil. ,,Ty-! Ty-! Ty kreténe! Naval to zpátky!"
,,Nevrátím vám vaši hůlku, dokud se neuklidníte," pravil Snape nesmlouvavě. To Prašivce dopálilo ještě víc. Chtěl Snapea uhodit, ten však hbitě uhnul.
,,Poslouchejte mě, prosím," pokračovala Hermiona, ale Prašivec se soustředil pouze na svou hůlku v Severusově ruce.
,,Zabiju vás voba!"
,,Buďto nás vyslechnete, nebo nemá vaše návštěva smysl," přidal se k Hermioně Snape.
,,Tebe, ty kreténe, zabiju jako prvního! A pak přijde na řadu ta děvka!"
,,A dost," pravil rázně Snape, ,,běžte domů." Lusknul prsty a Prašivec vyletěl na ulici. Snape zavřel dveře a začaroval je. Hermiona nevěřícně zírala na místo, kde se ještě před chvílí odehrála nejpodivnější scéna, jaké kdy byla svědkem. ,,Jste v pořádku?" zeptal se. Hermiona přikývla, ale jistá si vůbec nebyla.
,,Co mám dělat?" zeptala se.
,,Běžte si sednout. Nic víc dělat nejde," odpověděl Snape. ,,Za chvíli to vzdá. Nemá se sem jak dostat." Hermiona došla ke křeslu a ztěžka do něj padla. Snape jí podal skleničku vody. Věnovala mu vděčný pohled a napila se.
,,Tohle proběhlo hodně...hodně...hodně špatně. Měla jsem to vyřešit líp."
,,Grangerová, bylo by to zbytečné dohadování. Vždyť jste viděla, že s ním nebyla pořádná řeč. Vůbec nevnímal, co říkáte," řekl Snape.
,,I tak..."
,,Žádné i tak," zarazil ji tiše, ale rázně. ,,Nemůžete si vyčítat, že se lidé nechovají podle vašich představ. Udělala jste vše, co bylo ve vašich silách. Zbytek byl na něm." Hermiona položila sklenku vody a promnula si oči. Chvíli uvažovala, ale nakonec řekla: ,,Měla bych jít za ním."
,,Teď pouze vtipkujete, že?" ujišťoval se Snape. Hermiona zavrtěla hlavou a vstala. Snape vyskočil z křesla a předběhl ji. Stoupl si do dveří.
,,Musím mu to vysvětlit. Nebojte, neřeknu nic. Byla jsem u vás kvůli projednání práce na ministerstvu. Nic víc."
,,Mně nejde o to, co mu řeknete. Mně jde o to, že je nebezpečné za ním chodit."
,,Nic se mi nestane."
,,Je to blázen," připomněl jí. ,,Ani teď vás neposlouchal. Co asi udělá, až budete o samotě?"
,,Nic neudělá. Bude to v pořádku. Řeknu, co bude potřeba, bude se vztekat... Ale lepší, než když si myslí, že spolu my dva něco máme."
,,Neměl bych vás za ním pouštět," opakoval Snape. ,,Nechci pak řešit, že vás zabil."
,,Nezabije mě. Stejně mi v tom nemůžete bránit, je to mé rozhodnutí. Jsem dospělá," řekla jemně Hermiona. ,,Přebírám na sebe a za sebe plnou zodpovědnost. Klidně vám tu odpřísáhnu, že to bude v pořádku. Vím, že mi neublíží. Má mě rád."
,,Jste naivní, slečno," řekl Snape zklamaně, ale rezignovaně ustoupil, aby mohla projít ke dveřím. ,,Kdybyste si to rozmyslela, můžete se kdykoliv vrátit. Možná cestou přijdete k rozumu. Budu vzhůru ještě dlouho, stačí zaklepat."
,,Děkuji," špitla Hermiona a otočila s klikou.
,,Buďte opatrná, Grangerová."
,,Nebojte. Ve středu budu v práci vyprávět, jak jsem to vyřešila a vše je tak, jak má být."
,,Doufejme... Grangerová!" zvolal Snape najednou. Hermiona na něj tázavě pohlédla. ,,Kdyby se vám něco stalo... Řekněte něco zajímavého, abych potom mohl vyprávět lidem na pohřbu, jakou poslední větu jste mi pověděla." Hermiona se zasmála.
,,Pokud se mi něco stane... Za vše, co jsem se naučila ohledně tajných projektů, vděčím svému bývalému profesorovi."
,,To je až moc sentimentální," napomenul ji Snape. Hermiona protočila oči v sloup.
,,Do poslední chvíle jsem věřila, že vyhraje dobro," pronesla Hermiona.
,,Klišé."
,,Víte co? Vymyslete si něco. Jestli umřu, nikdo nezjistí, jestli říkáte pravdu, nebo ne. A stejně se mě jen snažíte zdržet..."
,,Dobrý výběr poslední věty, Grangerová," pochválil ji Snape vážným tónem.

Utíkala ulicemi a připravovala si svůj projev. Rovnala si v hlavě věci, které řekne, které může říct, které by neměla říkat a které rozhodně nesmí za žádnou cenu říct. Ze začátku se zdálo, že to bude snadné, postupně však zjišťovala, jak moc se do lží zamotala. A čím blíž byla Prašivcovi, tím větší měla potřebu se otočit a utéct pryč. Přála se vrátit ke Snapeovi, do bezpečí. Zastavila se a přemýšlela. Musela tomu čelit, dovolila, aby se to pokazilo. Nekontrolovala, jestli Prašivec skutečně pije lektvar a následně mu lhala. Nechtěně mu zavdala důvod, aby ji podezíral. Byla to jen její chyba. Svěsila ramena, zhluboka se nadechla, narovnala se a znovu se rozběhla. Teprve, když vstoupila do domu, jí došlo, že se vlastně hrozně bojí.

Zamířila do ložnice. Její tušení bylo správné. Seděl na posteli a pil whisky přímo z láhve. Ta krátká chvíle o samotě mu stačila na to, aby vypil skoro polovinu. ,,Jsi přilezla zpátky docela brzo. Stihl ti to aspoň udělat?" zeptal se apaticky podnapilým hlasem. Tuto otázku Hermiona přešla bez povšimnutí.
,,Snape říkal, abych sem nechodila, ale já za vámi musela jít."
,,Jo? Z jakýho důvodu, zlatíčko? Zas mě lhát a uspat mě? Nebo jsem ti tolik chyběl, když jsi mrdala se Snapem?"
,,Přišla jsem vám to vysvětlit." Prašivec se napil a zasmál se.
,,Tak to jsem zvědavej, co mi povíš, květinko! Budeš mluvit o tom, jak jsi chtěla šukat a nenapadl tě nikdo jinej kromě toho idiota? Nebo mi povíš, jak jsem to celý jenom blbě pochopil? Jsi vlastně čistá jako lilie, že jo? Nikdy bys mně přece nelhala, nikdy bys mě nepodvedla..."
,,Vím, jak to celé vypadá, ale chci to uvést na pravou míru. Kdybych to nechtěla urovnat, tak bych se nevrátila. Vyslechnete mě, nebo budete nadále spekulovat?" To Prašivce donutilo, aby zavřel ústa. S nelibým výrazem pokynul hlavou, aby promluvila.
,,Dnes jsem měla v práci kontrolu, potřebovali jsme to s panem profesorem probrat."
,,Potřebovali jste tuhle dnešní kontrolu probírat vždycky, když jsi mně dala lektvar na spaní?"
,,Párkrát jsem u něj byla. Uznávám. Bylo mi líto těch nepřijatých dětí, tak jsem s ním probírala, jak by se to dalo zařídit. Jenže on o tom stejně nechtěl ani slyšet."
,,Takže ty ses snažila pomoct dětičkám ubožátkům?" Hermiona přikývla. ,,Takže děckám se pomáhá s láhví vína?! Viděl jsem vás oknem! Nevypadalo to, že byste se bavili vo tom, jak pomoct dětem!"
,,Bohové... To víno nic neznamenalo. Jen jsme slavili."
,,Takhle se slaví na ministerstvu všechno? Hurá, zkotrolovali, že makám, jak makat mám! Dáme si na to sklenku šampaňskýho a všechny kolegy pozvu k sobě do baráku! Myslíš, že jsem uplnej debil?"
,,Profesor Snape mě zná celá léta," odpověděla Hermiona, ale věděla, že je to naprosto nedostačující argument.
,,Mám poslední dotaz," řekl mile, dopil whisky a hodil lahví o zeď. ,,Proč jsi mi vo tom neřekla, když je to takhle nevinný?" Nevěděla. Mlčela a hledala v prázdné hlavě nějakou nápovědu. Na tuhle otázku ovšem neexistovala správná odpověď. Vše, co by mohla říct, by nedávalo smysl. Šach mat, prohrála. Sklonila hlavu a modlila se ke všem bohům, aby jí pomohli. Uvažovala, jestli má možnost ještě utéct. Prašivec se hystericky rozesmál a vstal. Hermiona sebou vystrašeně trhla, ale nešel k ní. Začal přecházet po pokoji. ,,Neuvěřitelný... Nejdřív ten zrzek a teď tenhle kretén! Tak řekni, se kterým si přeješ víc šukat? Vopíchal tě aspoň jeden z nich pořádně?" Otřásla se odporem. Bylo jí nepříjemné, jak mluvil. Děsilo ji, jak se chová. Představila si, co by jí Snape poradil. Snažila se být trpělivá. Nic jiného ani dělat nemohla. Pouze být mírná, trpělivá a doufat, že se vše vyřeší v klidu. I když už na to ani moc nevěřila. Snape měl pravdu, neměla za Prašivcem chodit.
,,Nespala jsem ani s jedním z nich. S nikým jsem nikdy nespala."
,,Ale toužíš po tom, že jo? Seš jen hnusná děvka!" Hermiona zavrtěla hlavou. Zamítla tím jeho osočení i urážku. ,,A jenom abys věděla, tak si u strážných připlácím za to, aby tomu zasranýmu zrzkovi ubližovali ještě víc!" Snesla cokoliv, dokázala přejít tolik urážek... Ale zmínka o Ronovi ji připravila o zbytky zdravého rozumu.
,,Ty hajzle!" zařvala a rozběhla se proti němu. Chtěla ho uhodit, jenže Prašivec ji chytil za obě zápěstí a přitlačil ke zdi. Další chyba, pomyslela si Hermiona sebekriticky. Teď se pokus uklidnit, radila sama sobě.
,,Pokračuj," zašeptal než ji políbil na krk. ,,Nadávej mi. Co jinýho bys taky mohla dělat? Hnusná coura, která nadává." Nemohla být klidná. Cukala sebou, ale víc se bránit nedokázala. Měl neskutečnou sílu.
,,Nesnáším tě! Ty hnusnej, nechutnej bastarde! Nešahej na mě!"
,,Ví o tobě. Zařídil jsem, aby se zrzek dozvěděl o tom, jak teď pracuješ pro Pána zla, vedeš spokojenej život se mnou a na něj si ani nevzpomeneš," vrněl Prašivec.
,,Zhebni!" zařvala Hermiona. Pustil ji a couvl. Udělala přesně to, co očekával. Znovu napřáhla ruku. Tentokrát ji nechal, aby ho uhodila. Dala mu tím záminku být zlý. Vrazil Hermioně facku takovou silou, že se sesunula k zemi. Chytil ji za vlasy a táhl ji k posteli. Hermiona křičela bolestí. Záda se jí odírala o dřevěnou podlahu. Už nemohla... ,,Ne! Prosím, Sebastiane! Nechte mě!" Prašivec se zastavil, pustil její vlasy.
,,Tohle nemyslíš vážně. Takový přece nejsi, Sebastiane," řekl Lamb.
,,Co jsi to udělal, Sebastiane?" zeptala se matka.
,,Nemůžu tě nechat odejít, to snad víš, Sebastiane," pravil otec se slzami v očích.
Klekl si. ,,Neříkej moje jméno! Neříkej moje jméno! Neříkej to!" křičel a mlátil ji do obličeje pěstmi. Nejdřív slyšel její pláč, pak utichla. Přestal, aby se ujistil, zda ji nezabil. Hermiona slabě zachrčela. Opatrně Hermionu zvedl ze země a položil ji na postel. Hůlku mu sebral Snape, nemohl proto použít žádné kouzlo, které by jí pomohlo. Vzpomněl si na svou lékárničku pro nejhorší případy. Doběhl do koupelny, vzal lahvičku a při běhu zpátky ji otevřel. Přiložil ji Hermioně k ústům a řekl: ,,Napij se." Hermiona uposlechla. Pár vteřin se nic nedělo, najednou se největší rány aspoň částečně zacelily, Hermiona vytřeštila oči a zhluboka se nadechla. Sebrala všechnu sílu a zašeptala: ,,Omlouvám se. Lhala jsem."

,,Na tom nezaleží. To já ti ublížil. Teď už je jedno, jestli jsi mluvila pravdu," pravil. Zvedl se, došel do rohu místnosti a tam si sedl. Hermionu přemohla únava, lektvar kromě léčení i uspával. Posledním přáním, než usnula, bylo aby byla po probuzení pryč. Daleko od něj. Daleko od své největší chyby.
 


Komentáře

1 agata agata | 26. července 2017 v 22:07 | Reagovat

Nojo. Chodím tu oxidovat každé ráno a večer, jestli nepřibylo a akorát včera jsem se dívala v jedenáct a ty ausgerechnet přidáš o půlnoci! :-! To je o nervy! A ještě takový maso!! To zas budou sny :-(
Že je to blázen úchylná, to už vím, ale že je až takový neandrtálec, to jsem netušila. To si tedy už u ní nevyžehlí, kdyby nevímco. Ledaže by se stalo, že by jí při záchraně života umřel u nohou. A to s Ronem, to myslel vážně nebo ji chtěl jenom vytočit? Dost se bojím, že to první O_O .Udělala ne chybu, ale nebetyčnou kravinu, že za ním šla. Měla poslechnout Snapea, ten by to s ním vyřídil jednoduše a taky by mu dal patřičně najevo, že Hermiona je tabu a jestli nechce mít problémy s Voldemortem, musí se k ní chovat s respektem! Je přece v jeho službách! To jsem zvědavá, co jí teď Snape řekne na ten mejkap, až ji uvidí. Doufám, že mu hůlku nevrátí a Hermionu odsune na bezpečnější místo, kde na ni už Prašivec nedosáhne!

Ty bys měla psát taky detektivky nebo horrory, jak dovedeš člověka napínat a děsit!! Ovšem já bych je nejspíše nečetla; nestojím o probdělé noci a tiky v obličeji! O_O  O_O  O_O
Ale hlavně!!!!!!! KDY BUDE DALŠÍ DÍL???
Jo, já vím,nemůžu na tebe tlačit, musíš mít ke psaní náladu a klid, ale za tohle si můžeš sama! Kdybys psala aspoň trošku hůře, snášelo by se to čekání líp,víš?
Takže se teď jenom drbu ve vlasech, žmolím kapesník a prosím všechny můzy, aby tě přepadly co nejdříve!!

2 Elinor Elinor | Web | 27. července 2017 v 15:36 | Reagovat

Nojo. Chodím sem vyhlížet skoro pořád, jestli jsi nenapsala. :-) Sice jsem si tvůj komentář přečetla už dnes v noci, ale kvůli ošklivému opojení vínem jsem nebyla schopná odpovědět. I když si matně pamatuji, že jsem tu dvě hodiny smolila odpověď (bůhví, co všechno jsem chtěla prokecnout).
K tomu Voldemortovi... Snažím si představit, jak se zastává svých ,,pomocníčků z ministerstva". :-D Obávám se, že by mu to bylo dost jedno.

Sama doufám, že se brzy dostanu do tvůrčí nálady. Teď to šlo samo, tak SNAD zase pokročím. Ale budu hrozně smutná, až tenhle příběh skončí... Nějak jsem si zvykla mít v hlavě sadistu a naivní oběť.

3 agata agata | 28. července 2017 v 18:37 | Reagovat

Merlinku na vínku, ještě žes odolala!!
Tak abys věděla: dvakrát mi vyběhlo mlíko, jednou jsem spálila zásmažku/ a bylo jí celkem dost/, třikrát!! jsem si v šoku drcla do hrnku s kafem a musela utírat stůl a podlahu a případy, kdy jsem si típla nebo oklepala do kafe cigaretu, to už si ani nepamatuju, kolikrát to bylo!/ale naposledy u téhle kapitoly/ :-x
Všecko snesu, jenom spoilerama mě netýrej!! To dostanu vztek, jako by někdo napsal v detektivce do prologu...a mimochodem, vrahem je pán ten a ten.. :-|  :-|  :-!
Takže lobuju za mandlový kafe nebo buď radši,,džusnutá". Jenom ne,,navinulá" ;-) jo?
A ještě: když má někdo čtenářský HLAD, nemůžeš mu slíbit, že ho nakrmíš SNAD!
Klidně budu čekat, až budeš mít uvařeno, když vím, že se dočkám a bude to pošušňáníčko! :-P  :-P  :-P

4 Elinor Elinor | Web | 29. července 2017 v 17:35 | Reagovat

Od té osudné noci jsem se alkoholu nedotkla. Doufám, že mě to vytrestalo aspoň na dalších pár dnů. Dovolená je nebezpečná, práci na mě!
Stejně bych tehdy napsala něco, co by vůbec v nadcházejících kapitolách nebylo. Postavy nezajímá, jaké mám plány já.
Mimochodem, při psaní se mi to s kafem a cigaretou stává neustále. Bohužel, mandlové kafe mi došlo, tak piju nějaké...instantní...z obchodu...bylo ve slevě...Jestli to takhle půjde dál, skončím u zásob melty.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama