Červen 2017

Píseň o tymiánu

28. června 2017 v 13:48 | Elinor |  Povídky jen tak
https://www.youtube.com/watch?v=Ilgfr3j0LS8

Slyšte, co sladká píseň pěje,
jen pro váš úsměv to v ní vzdychá,
je cudná, lehounká a tichá,
jen voda, jež se v mechu chvěje!

Známý vám byl ten hlas (a drahý?),
teď však jak vdova bez útěchy
je zastřen, ale přes ty vzdechy
zdaleka není bez odvahy.
(Paul Verlaine)

Zase nepřišel domů. Buďto někde pil nebo hrál karty. S největší pravděpodobností obojí. A na svou manželku si ani nevzpomněl. A nebo ano? ,,Všichni připijme na mou hloupou ženu, která tohle všechno platí! Přineste další láhev brandy, paní Troyová to zacáluje!" Bathsheba celou noc probděla za doprovodu těchto úvah. Takhle si život v manželském svazku nepředstavovala, ne potom, co se zamilovala. Doufala v něco úplně jiného. Myslela si, že s Frankem bude šťastná. Bathsheba krátce zamrkala, aby zahnala slzy, které se jí draly z koutků očí. Tak ráda by utekla, jenže nemohla a ani neměla kam. Zasáhl ji smutek, strach a úzkost. Potřebovala vzduch. Vstala z křesla, přes noční košili si přehodila šátek z ovčí vlny a přezula si boty.

Tatínkovi

22. června 2017 v 22:46
Nikdy jsi mi neřekl,
že jsi býval smutný.
Co jsem se narodila,
vždy ses jenom usmíval.

Nikdy jsi mi neřekl,
že jsem Tě zklamala,
ale to je jasný,
zklamala,
ale Ty ses jenom usmíval.

Nikdy jsi mi neřekl,
že Tě bolí srdce,
ale muselo Tě bolet
přeukrutně.

Nikdy jsem Ti neřekla,
jak moc Tě mám ráda.
Řekla jsem jen:
,,Že mi nikdy neumřeš?"
A Ty ses usmíval
i tehdy
když už Tě bolelo srdce
a řekl jsi, že neumřeš
a šel jsi psát noty
a starat se o včely
a pak sis udělal čaj
a znovu jsi psal noty
a díval ses na film s Bondem
a já říkávala: ,,To je taková blbost."
A dřív ses zlobil,
teď už ses jen usmíval a říkal jsi:
,,Je to taková parodie.
To nemůžeš brát vážně.
Vždyť vždycky víš,
co se stane.
Koukni,
tenhle na lyžíš
- ten určitě spadne."
A spadl.
A ty jsi řekl:
,,Zapomněl jsem si čaj v kuchyni."
Šel sis pro čaj,
psal jsi noty
a začal film s Dalonem.
A během toho všeho
Tě bolelo srdce
a ty jsi tu bolest nesl
statečně
bez reptání
protože jsi věděl,
jak bych vyváděla,
kdybych o tom věděla.

A pak Tě už srdce nebolelo,
protože už žádné nebylo
a Ty ses stále usmíval.
Radostněji než kdy dřív.
A já s Tebou nebyla,
tak si ten úsměv budu navždy jen představovat.

Titulek článku musí obsahovat aspoň jedno písmeno nebo číslo, ale nesmí obsahovat pouze čísla.

22. června 2017 v 14:06
Kéž Tě země drží v náručí jako bych Tě držela já.
Vždyť zítra získá nejkřehčího syna,
který se k ní navrací.
Nezbylo nic.
Zmizela slova,
zmizely tóny,
není nic,
co by ptáci ráno mohli zpívat.
Svíce hoří násilně potichu.
Rána přichází brzy.
Rozednívá se uprostřed hluboké noci.
A lidé mluví,
ale nic neříkají.
Není, kdo by mě chytil za ruku.
Není, kdo by se na mě trpělivě usmál, když říkám hlouposti.
Není, kdo by mi připomínal všechny knížky, které jsem si ještě nepřečetla.
Není, kdo by mi rozuměl.
Kdo utěší bezútěšné...
Kdo mě dovede domů...
Kdo bude laskavý
jemný
něžný
Kdo mi řekne,
co je správné,
co je Pravda
Kdo mi odpustí