Únor 2017

13. kapitola - Nehrdinové

27. února 2017 v 17:17 | Elinor |  - Prach a popel
Je to má vina, má veliká vina. Proto prosím čtenářku jedinou - Agátku, všechny anděly a svaté, i vás - náhodní návtěvníci blogu, abyste se za mě u Boha přimlouvali.
Přístupnost: 15 let

12. kapitola - Mildred

25. února 2017 v 4:17 | Elinor |  - Prach a popel
Ať žije nespavost! Aspoň dokud není všední den...

Z deníku Susan Bonesové

24. února 2017 v 2:02 | Elinor |  - Z deníku Susan Bonesové
Oddechovka, nic víc, nic míň.


11. kapitola - Ptačí elegie

21. února 2017 v 15:39 | Elinor |  - Prach a popel
Tak jsem si udělala obří hrnek kávy s mandlovým mlékem, pustila si inspirativní hudbu a světedivse dokončila další kapitolu. Stačí mít dovolenou a hned to jde všechno snáz. :-D

Jezevci

12. února 2017 v 12:02 | Elinor |  Badger pride
Sepsala jsem si pár postav z knih, filmů a seriálů, které bych zařadila do Mrzimoru. Kategorie se u postav navzájem míchají. Pouze jsem si je chtěla nějaktakjentaktrošku rozdělit, abych se v nich lépe orientovala.

Vážně to nejsou jezevci?

10. února 2017 v 10:02 | Elinor |  Badger pride
Jedné chladné noci s horkou medovinou v ruce jsem přemýšlela o postavách z Harryho Pottera a u některých jsem si pomyslela: Kéž by byli v Mrzimoru. Uznávám, že je to pouze mé osobní přání, které není nijak moc ospravedlněno argumenty. I tak bych se s nimi ráda podělila.
Předem poznamenávám, že vše ohledně mých názorů se musí brát s notnou dávkou nadsázky. :-)

Dopis, co nikdy nepřišel

5. února 2017 v 23:36 | Elinor |  Takové to osobní...
Než začnu sledovat Řadu nešťastných příhod od Netflixu, chtěla jsem se kouknout znovu na film (vím, měla bych si raději přečíst znovu knížky). Ani nevím proč, ale musela jsem si sepsat scénu s dopisem.
Domnívám se, že je důležité si takové věci připomínat. Při přepisování jsem se musela soustředit na každé slovo a zjistila jsem, jak moudrá slova to jsou.
Pro mě osobně je to velice srdeční záležitost. Vždy, když ztrácím naději, připomenu si tuhle scénu. Je krásné mít nějakou jistotu, která mi pomůže se zvednout.
P.S. Jsem to ale cíťa...



,,To je ten dopis. Dopis, co nikdy nepřišel."

Nejdražší děti,
oběma se nám po vás nesmírně stýská. Z určitých důvodů jsme museli naši cestu prodloužit. Jednou, až budete starší, vám povíme o lidech, které jsme poznali a o všech nebezpečích, kterým jsme čelili.
Někdy se může svět zdát nehostinný a nepřátelský, ale věřte nám, že je v něm mnohem více dobra než zla. Stačí se jen dobře dívat. To, co vám teď připadá jako řada nešťastných příhod, může být ve skutečnosti jen začátek cesty.
Snad vás budeme opět brzy držet v náručí. Kdyby se tento dopis náhodou někam zatoulal, vězte, že vás milujeme.Jsme velice hrdí na to, že ať se stane cokoliv, postaráte se jeden o druhého s láskou, statečností a obětavostí - jako jste to vždy dokázali. A nezapomeňte na jednu věc, drahoušci, ať už budeme kdekoliv a vy budete mít jeden druhého, budete mít rodinu i domov.

Související obrázek