XXIII. kapitola

22. listopadu 2012 v 21:55 | Elinor |  - And maybe...
Sice o den později než jsem slíbila, ale i tak... :)



Vešla do své ložnice a posadila se na postel. Prohlížela si každý kousek pokoje. Nebyl to nejlepší pokoj, postel se jí vždy zdála malá a vrzala. Popravdě se tam nikdy necítila jako doma, bylo to tak strohé a prázdné. Do pokoje vešel Ron a řekl: ,,Všichni se jdeme projít, půjdeš?"
,,Omluv mě, není mi dobře," zalhala Hermiona a zatvářila se, jako že jí je špatně.
,,Když myslíš."
Odešel. Její manžel právě odešel. Už ani nečekala, že by jí nabídl být tu s ní, když jí je špatně. Neměla právo to po něm žádat, protože sama byla hrozná manželka. Měla to zarazit v den svatby. Ten pocit, který měl přestat, nepřestal. Pochybnosti se vršily a objevil se Remus a ona mu naprosto podlehla. Takhle to být nemělo a ona si byla jistá, že pokud existuje nebe, tak v něm neskončí. Vstala a došla k oknu, viděla, jak všichni odchází. Hleděla na Remuse, který šel vedle Nymfadory. Šli tiše, ale ne naštvaně, spíše pokojně. Byl s Dorou šťastný, sice v jiném slova smyslu než když byl s ní. Hermiona byla propojena s jeho duší, byla jeho nejlepší kamarádka a věděla, co všechno miluje a co nenávidí. Měla stejné názory a chápala všechna jeho rozhodnutí. Mohli si povídat až do rána, mohli se chovat spontánně a bláznivě. Snažila se v něm probudit malého chlapce, kterého se Remus snažil potlačit. Dokázala z jeho tváře vyčíst nad čím přemýšlí a nepotřebovala se mu na to dostat do hlavy. Znala jeho úsměvy, nejvíc milovala, když jen tak stál, naslouchal jí, s trochu nakloněnou hlavou napravo, a usmíval se. Byl to úsměv, ve kterém bylo vše... Znamenal, že jí vnímá, že se o ní zajímá, že jí vidí a chce jí naslouchat. Byl to krásný úsměv, který byl tak nenápadný, že si ho nikdo nemohl všimnout. Snad ani sám Remus o něm nevěděl, že se tak tváří. Milovala jeho úsměvy, říkaly jí mnohem víc než Ronova slova. Byla prostě jeho Múza, snažila se ho inspirovat se mít rád, hledala v něm to nádherné. Ale Nymfadora mu mohla dát dítě. Nymfadora byla připravená na to být matkou a být dobrou manželkou. Nemusela ho chápat, nepotřebovala být spřízněnou duší. A i když si Hermiona myslela, že to nemůže fungovat, byl s Dorou šťastný. Ona ho vedla k tomu se usadit a to byl správný přístup. Bylo to zodpovědné a bylo to vhodné pro tuto dobu. Musela jí ustoupit, musela. Přála mu jen to nejlepší, milovala ho a chtěla ho mít jen pro sebe, ale pro jeho dobro a štěstí musela odejít ze hry. Nevydržela by vidět jeho tvář, nedokázala by lhát Ronovi.
Sbalila si všechny věci, znovu se posadila na postel a rozplakala se. Položila na postel dopis a na něj položila prstýnek. Vzala do rukou kurf a dvě tašky, došla ke krbu a zůstala stát. Jistě, Ron řekl, že odešli všichni, ale Snape se nikdy mezi ,,všechny" nepočítal. Hleděl na ni a pak pravil: ,,Jste větší charakter než jsem si myslel, Grangerová. Myslel jsem, že zůstanete s Weasleym a budete celému světu a sobě lhát."
,,To bych nedokázala," přiznala Hermiona. ,,Ale asi to není otázka charakteru jako spíše zbabělosti."
,,Mýlíte se, Grangerová, je dobře, že odcházíte. Ode dneška si vás nesmírně vážím a přeji vám vše dobré."
,,Děkuju..."
,,Ale zas tak se nedojímejte, přece jen jsem pořád nepříjemný."
,,Stejně vám děkuji," špitla a přemístila se.
Ocitla se v Londýně, přešla chodník a vešla do domu, kde měla nový byt. Skromně, ale útulně zařízené pokoje, měkká postel a výhled na Londýnské oko, které se již opravilo. Otevřela si lahev vína, posadila se před televizi a začala se snažit zapomenout na všechno, co zkazila.

Zmateně otevřel dopis a začetl se do řádků:
Milý Rone,
když tohle čteš, už jsem pryč.
Chtěla jsem ti vše vysvětlit, ale nedokázala bych ti hledět do očí.
Opouštím tě. Šílené tohle psát někomu, s kým jsem chtěla strávit zbytek života.
Vím, že mě budeš nyní nenávidět, protože jsem zbaběle utekla a nechtěla jsem to s tebou řešit.
Nebyli bychom ani jeden šťastný. Nebyla jsem nikdy dobrá manželka a omlouvám se ti za to, že jsem si myslela, že bych se mohla polepšit. Byl jsi jinde než já. Já chtěla cestovat a dělat hlouposti, zatímco ty jsi chtěl být doma a chtěl jsi, abych vychovávala naše dítě.
A z ničeho tě neviním. Minuli jsme se. A nemysli si, že jsem to věděla, když jsem souhlasila se svatbou, myslela jsem, že je to jen poblouznění, když jsem si chtěla užívat života. Nikdy bych tě nechtěla takhle ranit. Bohužel jsem zjistila až po svatbě, že nejsem připravená na to být manželkou a že nedokážu splnit tvé představy a ty zase mé.
Vyřiď svému tatínkovi, že jsem mu za všechno vděčná. Díky němu jsem se aspoň trochu cítila jako doma. Mamince vyřiď, že se omlouvám, protože jsem nebyla dobrá snacha.
Dvojčata mi vždy pomáhala a za to jsem jim vděčná. A Ginny vyřiď, že doufám, že najde lepší kamarádku než jsem byla já.
A ty, Rone, najdi si ženu, která tě bude milovat celým svým srdcem. Ženu, která ti dá syna a spoustu dalších dětí. Zkus na mne zapomenout, protože by to byla zbytečná zatrpklost.
Je mi líto, že nám to nevyšlo a že jsme marnili čas snažením se srovnat rozdíly mezi námi. Určitě je nějaká dívka, která je stejná jako ty a budete šťastní. Hledej ji, nenech si šanci proklouznout mezi prsty.
Nebudu psát své důvody, proč jsme se tak od sebe odtáhli... Už proto, že píšu dopis, tak nemám právo ti nic vyčítat. Jen chci, abys věděl pravdu, zamilovala jsem se a nedokázala bych lhát, že se odmiluji. Nejde to, už je to konečné a já bych v našem vzathu nebyla upřímná.
Pod dopisem je rozvodový list a jeho dvě kopie, hned jak jej podepíšeš, jeden list zmizí k soudu a druhý ke mě, v tu chvíli už přestaneme být manželé. Zříkám se našeho společného majetku, protože si nic nezasloužím.
Doufám, že mi jednou odpustíš. Opatruj se.

Hermiona

Ron podepsal všechny papíry a ten, který mu zbyl odnesl i s dopisem do obýváku. Všichni tam seděli a povídali si.
,,Rone, stalo se něco? Jsi bílý jak stěna?" zeptala se Molly.
,,Hermiona odešla," řekl a podal jí oba papíry.
Zavládlo děsivé ticho, nikdo nedokázal nic říct. Remus seděl a nedokázal si srovnat myšlenky v hlavě. Nevěřil tomu, vstal a běžel po schodech do její ložnice. Otevřel všechny skříně, skříňky... Nic, prázdno... Šel k sobě do pokoje a na posteli ležel dopis.
Pomalu jej otevřel, bál se toho, co bude číst.

Remusi,
odcházím od Rona, nemohla bych mu lhát a nemohla bych pozorovat tebe a Nymfadoru.
Milý Remusi, dal jsi mi sílu. Nyní jsem si jistá, že tě miluji... Miluji tě šíleně a bláznivě, miluji tvou vůni a to, jak ti do tváře padá pramínek vlasů, miluji, když mě rozesměješ a když si se mnou povídáš, miluji, když si myslíš, že spím a přikrýváš mě dekou, miluji tě tak moc, že musím odejít.
Konečně mám sílu, konečně se postavím na vlastní nohy. S myšlenkou na tebe zvládnu všechno, budu se snažit být lepší člověk a budu se snažit přát Nymfadoře tvou lásku.
Chci, abys byl šťastný, nebudu ti překážet.
Naučil jsi mě lásce, ve kterou jsem nikdy nevěřila a v kterou jsem po svatbě už ani nedoufala.
Byla jsem tak sama, když jsi se mnou nebyl. A nyní sama musím odejít a nemyslet na tebe. Bude to pro mě hrozně těžké a často na tom budu hodně špatně a budu si přát si s tebou povídat. Budou dny, kdy se budu muset strašně ovládat, abych tě nepustila do svých myšlenek. I proto odcházím, abych za tebou nemohla vždycky běžet, když je mi smutno a chci tě vidět. Musím od tebe tak daleko, jak jen to půjde. Naše loučení byla pro mě bolestivá, další a další rána, proto musím pryč. Bude to ta nejbolestivější rána, ale aspoň budu konečně upřímná a budeš vědět, že tě miluju a že jsem odešla, abychom se navzájem nezraňovali dalším a dalším loučením. Hledět na to, jak ji držíš za ruku a jakým krásným způsobem se k ní chováš, i když je ona naštvaná. Tolik ti to přeju a přitom mě to tak bolí, když jí dáváš všechen svůj čas a přemýšlíš o budoucnosti, která tě s ní čeká. Vím, bude úžasná manželka a matka. Jsem rozpolcená, na jednu stranu ti přeju, abys byl šťastný a na druhou stranu jsem tak sobecká, že bych si tě nechala jen pro sebe a brala tě na koncerty, sprchovala se s tebou po propařené noci (vím, teď se jemně usmíváš slovu ,,propařená"), chci ti svlékat tvou košili a chci před tebou pózovat v latexovém oblečku a pouštět si country, tolik chci chodit s tebou do divadla na Shakespeara a koukat na staré klasické horory, chci s tebou mluvit ve verších a ničit podpatky, když s tebou utíkám nocí, chci... Prostě tě chci, a proto utíkám.
Drahý Remusi, prosím, pamatuj si mě takovou, jaká jsem byla s tebou, protože jen tehdy jsem byla opravdová.
Jen tvá...
Hermiona

Musel zavřít oči, všechno se s ním točilo. Odešla. Nevěděl kam. Vyznala mu lásku. Byla silnější než on sám. Ztratil ji. Slzy se draly z očí. Ztracený... Bez ní bude ztracený. Snažil se dostat se do její hlavy, ale byla tam zeď. Cítil, že jí to bolí ho odmítat.

Klečela na zemi a plakala. Přestal se snažit, věděla, že jí nechce trápit. Vstala a napila se vína, přepnula program na další film, který stejně nesledovala. Věděla, že takhle její nový život začne a počítala s bolestí. Ale i tak jí překvapilo, že je to šíleně těžké.
Jako by byla na odvykačce, musela si zakazovat všechno, co bylo spojno s Remusem a v tu chvíli to bylo skoro všechno.
Sama v pochmurném tmavém městě, které jindy tolik milovala. Sama, čtyři patra lidí pod ní, pět pater nad ní. Obklopena spoustou lidí, ale o to víc sama. Donesla lahev do kuchyně a uvařila si čaj. Protože bolest byla stejná jak za střízliva, tak i v podnapilím stavu. Nic nepomáhalo a tak hodila sáček do hrníčku a zalila jej horkou vodou a smutně zamíchala lžičkou.
 


Komentáře

1 Ef Ef | 23. listopadu 2012 v 10:13 | Reagovat

Wau,tohle jsem nečekala.Skvělá povídka a za ní Ti patří velké Dík :-)

2 Samantha Samantha | Web | 24. listopadu 2012 v 20:06 | Reagovat

Páni, tiše doufám, že tohle není úplný konec povídky, protože ta kapitola je tak krásná a přála bych si, aby následovala další, stejně úžasná a navíc o tom, jak budou spolu ;).

3 Elinor Elinor | E-mail | Web | 24. listopadu 2012 v 23:34 | Reagovat

[1]: Moc děkuji. To vám, které mi píšete, patří velký dík... :-)

[2]: Miško, dlouho jsem se rozhodovala jestli to neukončit takto, ale myslím, že si tato povídka (už kvůli vám, které jste mě podporovaly) zaslouží lepší konec.

4 Niya Higurashi Niya Higurashi | Web | 25. listopadu 2012 v 17:58 | Reagovat

jůůů a já čekala že za hermionou přijde Ron že ji podvádí s Dorou :D tak nic jsem zvědavá jak to pujde honem další díl :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama