XXII. kapitola

18. listopadu 2012 v 20:55 | Elinor |  - And maybe...
Po dlouhé době pokračování povídky. Není to moc povedené, omlouvám se za to.



Sešla schody, zase chlad a vlhký vzduch.
,,Ahoj," řekl opatrně Remus. Neodpověděla, nechtělo se jí mluvit. ,,Vím, že jsi na mě asi naštvaná, kvůli včerejší noci, chápu to, ale představ si, že bych ti něco udělal. Nikdy bych si to neodpustil."
,,Proč bys mi měl něco udělat?"
,,V tu chvíli jsem schopný čehokoliv."
,,Ale spolu to zvládáme líp," řekla bez jakékoliv emoce Hermiona, ani do očí mu nehleděla.
,,Mio, to není zas tak jisté. Minule jsem ti sice neublížil, ale naše milování bylo dost riskantní."
Hermiona na to nic neřekla, protože měla spoustu argumentů, které by nikdy nevyslovila.
,,Dobrá, nebudeš mi na nic odpovídat, nepustíš mě do svých myšlenek, ale musíš uznat, že to pro tebe bylo snažší, když jsi byla sama, nemusela jsi cítit mou bolest tolik jako, kdyby ses mě dotýkala."
,,A nenapadlo tě, že díky těm dotekům je to o tolik jednodušší?"
,,To je hloupost, sice jsem se včera cítil hůř než minule, ale pro tebe je určitě lepší, když se nebudeme o úplňcích vídat."
,,Když myslíš," pokrčila rameny Hermiona a otočila se k odchodu.
,,Mio, nechoď," řekl a chytil ji za paži, aby ji zarazil.
,,Au," sykla Hermiona bolestí a vytrhla se mu.
,,Co tě zabolelo?" zeptal se hned Remus.
,,Do toho ti nic není," pravila zamračeně Hermiona.
,,Prosím, Hermiono," zašeptal a jemně ji chytil za ruku, pomalu vyhrnul rukáv. ,,Proboha, kdo ti to udělal?" vydechl vyděšeně.
Hermiona mlčela a se skloněnou hlavou hleděla na podlahu.
,,Kdo to byl?"
Hermiona mu pohlédla do očí a klidným hlasem řekla: ,,Ty."
Zmateně jí hleděl do tváře a pak jen špitl: ,,To ne..."
,,Jo, to je to tvoje, že to bez toho druhého zvládneme líp."
,,Kdybych to věděl, bože, Mio... Tolik se ti omlouvám. Je mi to tak líto. Hned ti ty rány vyčistím a snad se brzy zahojí, mám tu hodně lektvarů."
Když rány začaly mizet, Remus obě její ruce slíbal.
,,A už mi věříš, že to bez tebe nezvládám?"
Políbil jí do vlasů. ,,Ano, promiň, už nikdy tě nenechám samotnou. Je mi to tolik líto."
,,Mohl by ses za dva dny na něco vymluvit?" zeptala se.
,,Jakože se chceš vidět mimo Doupě?"
Hermiona přikývla. ,,Něco jsem vymyslela."
,,Co jsi vymyslela?"
,,To je překvapení, jen to musí být za dva dny," řekla Hermiona.
,,Vzhledem k tomu, že za to, co jsem ti provedl svou hloupostí, ti dlužím mnohem víc než jednu noc... Něco vymyslím."
,,Mohla bych tě o něco poprosit?"
,,Samozřejmě."
,,Mohla bych se ti posadit na klin a ty bys mě objal..." řekla trochu smutným hlasem.
Remus se usmál, sedla si na něj a on jí k sobě přitiskl. ,,Jsi studená, mám tě přikrýt dekou?"
,,Ne, s tebou je mi teplo," odpověděla Hermiona a zavřela oči. Jen tak seděla a vnímala jeho blízkost.

Políbila ho již ve dveřích, polibek opětoval.
,,Proč jsi sem musela už včera?" zeptal se jí.
,,Ještě jsem něco zařizovala," odpověděla mu a znovu ho políbila. Začal jí rozepínat knoflíčky na halence.
,,Ne, ne, ne... Teď ne, mám jiný plán," řekla. ,,I když tohle by bylo také skvělé, půjdeme se projít."
Remus překvapeně otevřel ústa. ,,Jakože spolu půjdeme normálně po ulici?"
,,Neboj, nikoho nepotkáme... Vybrala jsem dobrou cestu," řekla, chytila ho za ruku a oba vyšli z hotelového pokoje.
Procházeli se asi dvacet minut, když se najednou Hermiona zastavila před klubem. Remus na ni tázavě pohlédl.
,,Víš, jak jsi mi říkal, že už jsi moc starý na to užívat si života, cestovat a propít celou noc, že už musíš být zodpovědný?"
,,Ano...?"
,,Chci ti dokázat, že ještě můžeš vyvádět a já také, i když jsem vdaná."
,,Mio?"
Hermiona ho vášnivě políbila a dotáhla ho ke vchodu. Podala muži, který tam stál, dvě vstupenky.
Pustil je dovnitř.
,,Pořád nechápu..." začal Remus, ale zarazil se. ,,Tak tohle je vážně překvapení."
,,Doufám, že Pearl Jam posloucháš," řekla.
Remus jí objal a políbil do vlasů. ,,Ty jsi potvora, sama jsi koupila lístky. To pak za tebe budu platit všechno ostatní."
,,Nemusíš, pojď, posadíme se někam dopředu. Chci, aby si mě Eddie všiml a řekl, že si mě nechá jen pro sebe."
,,Tak ty se posaď a já mezitím skočím pro něco k pití. Co si dáš?"
,,Víno a Sprite, jsi zlato," řekla Mia.
Drželi se za ruce, tleskali a bavili se. Po skončení koncertu teprve začali pít. Hermiona pila pomaleji, ale oba byli ve stejném stádiu opilosti. Tancovali na ploužáky, které pouštěli až do rána.
,,Měli...bychom...jít na...pokoj..." řekl Remus.
,,Ty...ty se...mě s...snažíš...s...svést..." zasmála se Hermiona.
,,To už...To víš už dávno," pravil a chytil ji za ruku. Když vyšli ven, už svítalo. Remus Hermioně nabídl rámě a trošku křivým krokem se vydali zpátky na hotel.
Vešli do pokoje a Hermiona pustila rádio.
,,Vidíš, nejsi starý na to, aby sis užíval!" zvolala a doběhla k němu, aby ho políbila.
,,Jsi úžasná, nikdy bych nevěřil...nikdy bych..."
Hermiona se rozesmála a zašeptala: ,,Jsme dost namol... Řekneš mi to až se prospíme..."
A padli do postele.

,,Ahhh..." jediné, na co se zmohla, když otevřela oči.
,,Cítíme to podobně," řekl Remus.
,,Ale stálo to za to," špitla Hermiona a pokusila se vstát. Remus ji chytil za ruku a strhl zpátky k sobě.
,,Nevstávej," zažadonil. ,,Umírám, zůstaň se mnou dokud naposledy nevydechnu."
Hermiona se zasmála. ,,Neboj, to je jen kocovina, neumíráš."
,,Ne, mně už nic nepomůže..." řekl a zavřel oči. ,,Budu spát navěky."
,,Jako Růženka?" pousmála se Hermiona a nahnula se k němu. Jemně ho políbila a on otevřel jedno oko.
,,Tohle na mě nezkoušej, to už nezabere... Se mnou je amen."
,,A co si dát společnou studenou sprchu?"
Znovu otevřel oko a zvedl obočí. ,,Možná, že by to mohlo zabrat." Oba pomalu vstali.
,,Ani jsme se včera nesvlékli," pravila Hermiona, když pohlédla na své oblečení, ve kterém usnula.
Remus k ní přistoupil a zašeptal: ,,Aspoň ti budu moct rozepínat knoflíčky, jak jsem chtěl včera."
Hermiona zavřela oči a jen se usmívala. Byla nesmírně šťastná a věděla, že to brzy skončí.
Její plány se pomalu blížily ke konci, a proto si tuto chvíli užívala. Chladný ranní vzduch ovanul její polonahé tělo, zachvěla se a otevřela oči, aby mohla pomoci se svékáním Remusovi.
Studená voda ji probrala, všemi smysli vnímala jeho přítomnost a jeho doteky. Pomilovali se a když vylezla ze sprchy, celé její tělo osušil. Lehli si zpátky do postele, Hermiona se pořád dotýkala jeho mokrých vlasů.
,,Ani nevíš, jak moc miluju tvé vlasy," řekla a povzdechla si.
,,To já tvoje taky," pravil Remus.
,,Ale ne, já tvoje prostě zbožňuju. Každý vlásek je prostě kouzelný," rozplývala se Hermiona.
,,Holka, že máš ještě alkohol v krvi?" pousmál se Remus.
Hermiona se dětinsky zamračila, objal ji a se zasmáním řekl: ,,Já vím, že nemáš."
,,Nechci, abys odešel," zašeptala Hermiona smutně.
,,Já taky nechci, ale musím. Jinak to nejde. To mi připomíná, že už bych se měl připravit na odchod."
,,Ne, prosím, ne..." Tiskla se k němu o to víc. Nechtěla ho ztratit jako pokaždé. Děsilo ji, že jen, co odejde ze dveří, už nebude její ale Nymfadory.
,,Musím odejít," odtáhl se od ní a začal se oblékat.
Hermiona se překonala a nerozplakala se.
,,Vím, jak se cítíš a věř mi, není mi o moc líp," řekl, když si zapínal košili. ,,Nejraději bych s tebou v tomhle pokoji zestárnul a zemřel, ale nejde to."
,,Já vím, máš své závazky. Nikdy bych se nad ně nevyvyšovala," řekla s opravdovým pochopením Hermiona.
,,Měj se krásně. Uvidíme se v Doupěti," řekl a odešel. Hermiona zůstala sama ležet v posteli, mokré vlasy jí studily a oči se leskly. Vstala a oblékla si župan. Když vstoupila do obývací části, otevřely se znovu dveře a přiběhl Remus. Padl k ní na kolena a objal ji kolem pasu.
,,Bylo to nádherné, Mio, nikdy v životě jsem nebyl tak šťastný jako s tebou. Věř mi, že odcházení od tebe je pro mne bolestivé a ničí mě každá chvíle, kdy tě nevidím."
Hermiona ho pohladila po vlasech a řekla: ,,Já vím, není to tvoje vina. Vstaň a utíkej, už na tebe čeká."
Vstal a pohleděl jí do oči. ,,Nechci odejít."
Vzala jeho tváře do svých dlaní a políbila ho na čelo. ,,Musíš." Smutně se usmála a poodstoupila od něj. Chvíli na ni hleděl a pak špitl: ,,Odpusť mi, že tě nechávám samotnou."
,,Za ty chvíle, kdy jsem s tebou, to stojí."
 


Komentáře

1 Niya Higurashi Niya Higurashi | Web | 19. listopadu 2012 v 21:01 | Reagovat

juuuu too je romantické :3 honem šupem další :)

2 Elinor Elinor | E-mail | Web | 19. listopadu 2012 v 21:10 | Reagovat

[1]: Milá Niyo, další kapitolku sem hodím zítra nebo pozítří. Už ji mám napsanou, jen ji ještě potřebuju dopilovat. 8-)

3 Suewe Kemalnica Kwatica Suewe Kemalnica Kwatica | 26. dubna 2016 v 20:22 | Reagovat

ÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ, proč prostě spolu někam neutečou?! :-P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama