Leden 2010

Pod křídly pegase(18.)

30. ledna 2010 v 11:22 | Sarawell

Pod křídly pegase(17.)

27. ledna 2010 v 12:56 | Sarawell

Zveřejnila jsem i 16,kapitolu,ale ta se mi objevila někde v prosinci...Takže,jestli si jí chcete přečíst,klikněte na rubriku "Pod křídly pegase"...Tahle kapitola je docela krátká...

5. kapitola- Tanec bez hudby- tanec s láskou

22. ledna 2010 v 23:58 | Elinor.cit |  - Dvojí tvář
Hermiona seděla na posteli a přemýšlela, nemohla usnout.
Byly dvě hodiny ráno, povzdechla si a začala se převlékat. Slezla po psím víně a rozběhla se jen tak někam. Když se zastavila, byla v malé uličce, pomalým krokem se vydala po chodníku.
Hleděla na špičky svých nohou a najednou do někoho narazila.
,,Omlouvám se, slečno." řekl známý hlas.
Hermiona vzhlédla a vykulila oči. ,,Pane profesore?"
,,Grangerová?"
,,Co tady děláte?" zeptali se oba současně.
,,No, já jsem tady u babičky," řekla jako první Hermiona.
,,V téhle části města byste se neměla potulovat," zašeptal Severus.
,,Šla jsem spontánně, ani nevím, kde jsem."
,,Mysl vás vždycky dovede ke zlu," pravil Snape. ,,Doprovodím vás někam, kde je bezpečno."
,,Váš život musel být nudný, než se objevil Harry," řekla zamyšleně Hermiona.
Severus na ní překvapeně pohlédl. ,,Proč si to myslíte?" zeptal se.
,,No, od prvního ročníku jste ho zachraňoval a taky jeho kamarády," ukázala na sebe a usmála se. ,,Bylo hezký, když se Lupin proměnil, že jste nás chránil."
,,Slečno Grangerová, očividně jste se uhodila do hlavy a jste díky tomu sentimentální."
Hermiona ztichla. ,,Ne, myslím to vážně. Nebýt vás tak...vaše hruď je silná, ale my jsme jak papír,"přiznala.
,,Jste divná. Vůbec nechápu, co říkáte," pravil zamračeně Snape. ,,Tak tady už je to bezpečné. Do téhle ulice moc nechoďte...je plná těch..."nedopověděl, protože Hermiona to pochopila a bylo by zbytečné riskovat.
,,Jistě," ujistila ho Hermiona.
_____________________________________________________________________________

Snape se přemístil domů. ,,Bože! To bys neuhodl koho jsem TEĎ potkal!"
Vzhlédl k němu od okna. ,,Nevím," přitakal zamyšleně.
,,Mojí studentku, chápeš?! Ještě k tomu v tý nejhorší uličce v Londýně..."
,,Zmijozelská, že jo...?"
,,Právě, že ne. Taková ťuťka z Nebelvíru."
,,Víš Severusi, zajímalo by mě to...kdyby..." zarazil se, vstal a vyskočil na postel. ,,Kdyby to byla poměrně nízká, s bílou pokožkou. Prostě křehká panenka. Kdyby měla nádherné velké hnědé oči a vlnité vlasy. Kdyby měla vysoký hlas a stále klopila ty nádherné oči. Kdyby měla na sobě staré hadry a ty jí stále viděl v krásných šatech," pravil.
Severus se zamračil. ,,Doufám, že nemyslíš svatební!"
Usmál se a odrazil se od postele, vyletěl na chvíli do vzduchu. ,,Třeba i svatební!" zvolal a znovu se zasmál. ,,Kdyby to byla ta, kterou znám...ta, která mě změnila."
,,No tak tahle to vážně není. Tahle pizizubka je strašná."
Znovu se odrazil a seskočil z postele. ,,Víš, do této chvíle jsem nevěřil v lásku...."
,,Lásku? Tohle je jen pošetilé pobláznění do holky, kterou ani neznáš a která hlavně nezná tebe!"
Zvážněl. ,,Jestli je ta pravá tak jí řeknu, že jsem..."
,,Zrůda."dopověděl Severus. ,,A neříkej, že se tak necítíš! Že nejsi stejný jako já!"
,,Ano, zrůda, zvíře...to jsme my dva..."
,,A vůbec, vždyť jsi jí viděl dvakrát.To si myslíš, že láska se objeví a hned jsi takhle divnej?!"
,,Asi jo."
,,Těžko! Jsi jak pomatený, uvidíš holku a už jsi zamilovaný! Jenže takhle to nefunguje!"
Usmál se. ,,A co když ano?"

Hermiona vylezla po psím víně a unaveně padla na postel.
Zavřela oči a zhluboka se nadechla, jakoby najednou vnímala něco víc! A najednou si vzpoměla na jednu věc, vstala a otevřela krabici s dárky. Byli tam šaty, dostala je od tety. Ten den nikdy nezapomene...

,,Hermionko, pojď sem!" zvolala teta.
Hermiona se zašklebila, zavřela rozečtenou knížku a přišla k ní.
,,Myslím, že už jsi velká holka."
,,Ale Yvette..." chtěl namítnout Hermionin otec.
,,Dneska je jí třináct Johne, za pár dní se bláznivě zamiluje, dostuduje, vdá se...a je pryč."řekla teta a chytila jí za ruku. ,,Hermiono, už jsi skoro dospělá....a já chci, abys, až se zamiluješ, vzala na sebe tohle," řekla a podala jí balíček.
Hermiona se zamračila když uviděla, že to jsou... ,,Šaty?"
,,Vidíš, Mia tyhle dívčí věci nechápe. Baví se jen s klukama, než dospěje bude jí třicet," pravil její táta.
Teta se škodolibě usmála. ,,Já myslím, že ne Johne. Hermiona se zamiluje brzo. Co myslíš Lucy?"
Lucy pohlédla na dívku před sebou a smutně si povzdechla. ,,Moje dcera radši čte, než aby koukala o klucích .Myslím, že John má pravdu."
,,Hermiono, co si myslíš ty?"zeptala se jí teta.
,,Mně je to jedno. Už můžu jít?"
,,Ale slib mi, že si je na sebe vezmeš!"
Hermiona protočila oči v sloup. ,,No tak jo."
,,Tak utíkej, číst si a mrhat časem."

Usmála se nad vzpomínkou, kterou do této chvíle nechápala.
A najednou se těšila až si ty krásné šaty oblékne, až se vydá ven a až ho znovu uvidí. Až se jí zarazí dech a její tváře zaplají ruměncem. Až se jí začnou třást kolena a potit ruce. Až bude klopit oči a nebude vědět, co říct. Až si znovu a znovu bude uvědomovat, že ano, už je tomu tak, že je zamilovaná!
Vzala si šaty do náručí a položila se na postel. Na pár hodin usnula.
Najednou jí začal zvonit budík, Hermiona se posadila a vypnula ho. Bylo šest ráno, schválně si ho nastavila na tak brzo, aby se stihla upravit.
Vběhla do koupelny, osprchovala se, umyla si vlasy a oholila nohy. Zabalila se do županu a vzala si pleťovou masku. Sedla si zase na postel a pustila si rádio.
Půl hodiny jen tak přemýšlela a pak si smyla masku. Uviděla krásný obličej, masky jí pomáhaly, ale znala holky, co se tím matlaly a bylo to ještě horší.
Seběhla schody, všichni ještě spali. Udělala lívance a do skleniček nalila pomerančový džus. Sedla si a začala jíst, najednou přišla její babička.
,,Dobré ráno," zašveholila Hermiona.
,,Holčičko, pročpak tak brzo vstáváš?" zeptala se jí babička a políbila jí do umytých vlasů.
,,Chtěla jsem udělat překvapení," vysvětlila Hermiona, ale pravda to byla jen z části.
,,Ten chlapec...?"
Hermioně se rozzářily oči. ,,Ozval se," dopověděla.
,,Zasloužíš si to," řekla babička. ,,Takže dneska tě nemám čekat do kolika?" zeptala se.
,,Já nevím...ehm...od dvou tak do...já nevím jestli něco podnikneme..."
,,Tak snad někdy přijdeš. Kdyby něco- večeři budeš mít v troubě."
,,Děkuju, babí!" zvolala Hermiona a objala jí.
,,No, no. Hlavně to neříkej rodičům."
Hermiona se krátce zasmála. ,,Slibuju, že nebudu dělat nic nečestného," pravila.
Babička jí pohladila po vlasech.
,,Vhááá!"ozval se hlas ze schodů.
,,Dobrý ráno!" zavolala na něj Hermiona.
,,Dobrý. Jé! Jídlo!" zbystřil Harry.
,,Každej chlap potřebuje hlavně jídlo,"řekla babička a mrkla na Hermionu.

Hermiona se na sebe usmála do zrcadla a vstala.
Šaty se jí tak hrozně moc líbily, zatočila se a obula si modré balerýnky.
,,Babi, já teda jdu,"řekla Hermiona.
,,A proč tak brzy, je jedna...?" zeptala se babička.
,,No, než se tam dostanu...a tak..."
,,Co kdyby třeba přišel dřív viď?" mrkla na ní babička.
,,Asi tak no," přiznala se Hermiona. ,,Ehm, Harrymu to neříkej kam jsem šla...nebo mu něco řekni. Já už letím. Ahoj!"
zvolala a vyběhla ze dveří.
Přeběhla silnici, za rohem vyjel autobus. Hermiona na něj vyskočila a sedla si, cesta trvala deset minut.
A nikdo z lidí neodcházel, všichni měli namířeno na stejné místo jako ona.
Už byli blízko, nechtěla se rvát mezi ostatními tak zase vyskočila a došla to pěšky.
Čekala půl hodiny, ale nevadilo jí to. Hrozně se bála, že by přišel, neviděl jí a odešel.
Najednou se před ní objevil, jemně se usmál a zvedl ruku na pozdrav. Hermiona se rozběhla a skočila mu kolem krku, v očích se jí zaleskly slzy štěstí.
,,Tak takové uvítání jsem vskutku nečekal."řekl a pohlédl jí do očí.
,,Proč?"zeptala se Hermiona nesměle a odstoupila v gestu: Udělala jsem něco špatně?
,,Potom, co jsem ti udělal...ale doopravdy jsem si myslel, že to bude lepší. Každou vteřinu děkuju tomu nahoře, že jsem ti nedal tu knížku."
Hermiona se zasmála. ,,Slib mi, že už mi nikdy nezmizíš! Že mě nenecháš samotnou!"
Pohladil jí po tváři. ,,Ani i kdyby sis to přála, neopustím tě..."pravil pevně, ale v duši měl hodně nejistoty.
,,A...co my teď?"zeptala se.
,,Už asi nikam přemísťováním, že jo?"usmál se.
,,Když mě budeš pevně držet tak jo."řekla Hermiona.
Dovedl jí do osamělé uličky, aby je nikdo neviděl. ,,Riskneš to se mnou?"
,,Jo."řekla Hermiona.
Objal jí kolem pasu a přitiskl k sobě, Hermiona zavřela oči a zadržela dech. Najednou se pod nima prolomila země a byli jinde.
,,Už jsme tu.Jak ti je princezno?"zeptal se.
Hermiona otevřela oči, odtáhla se od něho. ,,Motá se mi hlava, ale jinak skvěle. Kde to jsme?"zeptala se. ,,Je tu jakoby zima...a vítr...."
Stoupl si za ní, zakryl jí oči a dovedl jí na ještě větrněší místo, asi z místnosti ven. ,,Snad nejsme na Everestu?!?!?!?!"
,,Ne."řekl a okryl oči.
Hermiona jen otevřela ústa a překvapeně zamrkala. Byla hrozně vysoko...byla na Eiffelovce.
,,My jsme ve...Francii?"zeptala se nevěřícně.
,,Přesně tak a dneska tady nahoře nikdo není...oprava nebo co."
Hermiona se posadila na schod a rozhlédla se. ,,Paříž...myslela jsem, že vypadá trošku jinak...tohle je krása!"
Sedl si vedle ní. ,,Co kdyby jsme si došli dolů...kouknout se na všechny památky nebo tak?"
Hermiona si položila hlavu na jeho rameno. ,,A nemohli bysme být chvíli tady...jen sedět...nic neříkat...?"
,,To je ještě lepší."přitakal.

,,A co teď?"zeptal se najednou.
,,Třeba...mohli bychom...se projít Paříží."řekla Hermiona.
Objal jí kolem ramen a přemístili se.
,,Fuj!Myslela jsem, že půjdeme pěšky."pravila Hermiona, která při cestě zezelenala.
,,Promiň, ale když jsou opravy...bylo by divný kdybychom vyšli, když není možnost se tam dostat."
,,Aha."hlesla a sedla si na lavičku.
,,Co mají dívky nejraději?"zeptal se jí.
Hermiona se zamyslela. ,,Asi...knížky."
,,Dívky!"zdůraznil. ,,Které jsou krásné jako ty."
,,Nakupování...nejspíš, proto nejsem stejně krásná jako ony, mě to nebaví."
,,A zkoušela jsi to?"
,,Ne, já vím, že by mě to nebavilo."pravila Hermiona pevně.
Usmál se a podal jí kreditku. ,,Zkus to...prosím."
Hermiona se útrpně zatvářila. ,,To ne, nemůžu...i kdybych chtěla...to jsou tvoje peníze!"
,,Žádám tě o to na kolenou."řekl a poklekl.
,,Ne."odvrátila zrak a zrudla.
,,Tak ale už!"zvolal, chytil jí za ruku a dotáhl do drahého obchodu.
Hermiona se rozhlédla kolem, všude krásné šaty a ozdůbky.Okouzleně na tu krásu hleděla, jakoby najednou byla ve snu...zatřepala hlavou. ,,Ne, ne, ne...to nejde!"řekla a chtěla odejít.
Chytil jí. ,,Vyber si co chceš..."požádal jí a jemně dotáhl k prodavačce.
,,Co si pchejete?"zeptala se prodavačka ucházející angličtinou.
,,Něco na ní a stejně tak krásného."odpověděl.
Hermiona se na něj naštvaně podívala.
,,Oh!Jistě! Tak pchosím sa mnou."
,,Já tu na tebe počkám."zašeptal. Hermiona na něj vyděšeně pohlédla a prodavačka jí táhla k šatům.
Po hodině a půl jí donutila si vybrat černé kalhoty, džíny, dvě minisukně, tři svetříky a halenku...a také šaty. Byly růžové, ale tak krásné, že jim Hermiona barvu odpustila.
,,Je toho moc."upozornila ho.
Zasmál se. ,,To je dobře.Chci, abys měla všechno na co si vzpomeneš."řekl a podal prodavačce kreditku.

,,Ještě jednou moc děkuju."řekla Hermiona.
,,To nemusíš...nechceš s těma taškama pomoct?"zeptal se.
,,Ne, už za chvíli budu doma."
,,Tak já už půjdu...co kdybychom se zítra sešli?Ale nemusíme...nechci tě nutit nebo..."
,,JO! A kde a kdy?"vyhrkla Hermiona.
,,Zase jako dneska?"navrhl."
,,Tak dobře...kéž by už byl zítřek!"pravila Hermiona.
Podíval se na hodinky a usmál se. ,,Za pět minut bude zítřek.Ten čas je nesmlouvavý."
,,Tak teda zítra..."řekla a začal couvat.Přiblížil se k ní a přidržel jí bradu.Jeho rty se k ní přiblížily...a ona ucukla. ,,Promiň."řekla smutně a rozutekla se domů.
,,Mě to nevadí!"zvolal za ní. ,,Počkám!"
Hermiona se zastavila a pohlédla na něj, zvedla ruku na pozdrav a zase začala utíkat. Usmál se nad její roztomilostí a přemístil se domů.
Hermiona odemkla a vklouzla do spícího domu, vzala si večeři k sobě do pokoje. Prohlédla si všechno, co jí koupil a pak začala tancovat po pokoji...ani nevěděla proč. Jen si tak tancovala, nemusela slyšet hudbu, nemusel mít tanec daný rytmus...jen co jí řeklo srdce tak udělala. Skákala po posteli, smála se, slzela, položila se na koberec a přemýšlela.

_________________________________________________________________
Přemístil se do svého pokoje, posadil se na starou postel a usmál se. Zavřel oči a viděl jí, jak stojí v modrých šatech a hledá ho. Sundal si košili a vstal, nalil si víno a začal tancovat. Jen tak...nic ho nevedlo, na nic nemyslel kromě NÍ! A i když věděl, že až řekne pravdu bude ho nenávidět...chtěl s ní být. Chtěl jí každý den vidět, ať už v modrých šatech, tričku a nebo v jeho košili. Chtěl jí mít u sebe.Chtěl být šťastně zamilovaný!



Pokračování příště!



4.Kapitola- Tenhle čas není pro nás

10. ledna 2010 v 12:27 | Elinor.cit |  - Dvojí tvář
V této kapitole se dostaneme k jemnému náznaku...KDO to je... Přeji hezké čtení!
Tato kapitolka je věnovaná:
Zuzce
Lucíkovi (nevim jak to skloňovat)
Sarawell
a ChRistin
Díky holky, že píšete komentáře!

3.kapitola- Oslnění

4. ledna 2010 v 22:36 | Elinor.cit |  - Dvojí tvář

Děti které se milují se obímají vstoje
opřeny o dveře noci
Prstem na ně ukazují míjející je chodci
ale děti které se milují
nikoho nevnímají
a jenom jejich stín se chvěje nocí
a k zuřivosti dráždí chodce
Zuří opovrhují smějí se nenávídí
Děti které se milují nikoho nevnímají dál a dál se vzdalují noci
a výš výš nad úsvit denní
jasem své první lásky oslnění.