27. kapitola - Jizvy nejen na duši
3. ledna 2012 v 8:21 | Elinor
|
- Za Obrtlou
Drahé čtenářky,
doufám, že vstup do nového roku byl více příjemný než kocovinový. Přidávám kapitolku, tak doufám, že se bude líbit. :)
VÁNOČNÍ SNĚNÍ
23. prosince 2011 v 20:24 | Elinor
|
MY
Napsala jsem pro vás kraťoulinkou jednorázovku, tímto vám přeji krásné Vánoce plné harmonie a klidu. :)
26. kapitola - Něco odporného
18. prosince 2011 v 15:08 | Elinor
|
- Za Obrtlou
Nuže další kapitola...
25. kapitola - Přemluvím tě
13. prosince 2011 v 23:05 | Elinor
|
- Za Obrtlou
Další kraťoulinká kapitolka...
24.kapitola - Čekání na špatnou zprávu
7. prosince 2011 v 20:29 | Elinor
|
- Za Obrtlou
Přeji krásný týden a ať vám rychle uteče.
:O
5. prosince 2011 v 21:40 | Elinor
|
:::___MYŠLENKY NA POCHODU___:::
Omlouvám se, ale smazala se mi celá jedna kapitola...
Nevím co s tím budu dělat, protože jsem napřed a už nevím, co tam bylo...
Takže asi si teď budu muset najít nějaký celý večer, tím pádem bude kapča přidaná bůh-ví-kdy... :(
23.kapitola - Vyznání
1. prosince 2011 v 22:32 | Elinor
|
- Za Obrtlou
Čím kratší kapitolky, tím rychleji bych měla přidávat. :)
22. kapitola - Cena života
30. listopadu 2011 v 13:28 | Elinor
|
- Za Obrtlou
Omlouvám se, že přidávám kratinkou kapitolku...
Zemřel skvělý muž
27. listopadu 2011 v 21:20 | Elinor
|
:::___MYŠLENKY NA POCHODU___:::
Milé čtenářky,
jsem hrozně nešťastná, neboť zemřel Marek Matějka.
Mohli jste ho vidět v Karamazovech a mnoha divadelních představeních.
V pátek večer jsem byla na setkání mládeže, už dva dny předtím jsem nemohla spát, takže jsem byla mírně mimo... Jakoby člověk podvědomě tušil, že štěstí není věčné. Najednou zazvonil mobil, volala mi moje mamka, prý, že mi musí něco říct. Když jsem došla za ní, plakala...
Nevěděla jsem, co se děje... Když mi to řekla, že zemřel, nebyla jsem schopna slova. Nedokázala jsem tomu uvěřit, pořád jsem čekala, že mi někdo řekne, že to byl vtip. Když jsem si šla lehnout do postele, došlo mi, že je doopravdy pryč. Hrozně jsem se rozbrečela, i když jsem mu nebyla tak blízká jako můj brácha. Uvědomila jsem si, že jsem ho obdivovala mnohem více, než jsem dokázala kdy přiznat.
Byl to člověk plný úžasných nápadů, byl chytrý a hodný. Měl talent a dokázal člověka okouzlit. Myslím, že je takových lidí málo a nyní je o dalšího méně. Je to tak těžké, pořád si říkám, že to nemůže být pravda.
Je to jakási sobeckost, i když vím, že je teď na lepším místě, protože tak skvělý muž musí žít dál. Ale jsem tak sobecká, že bych si přála, aby se vrátil.
Bylo to tak nečekané, tak bolestné a pořád to bolí. Nikdy by mě nenapadlo, že se všechno změní v jedné vteřině. A proto vás prosím, nikdy nezahazujte svůj život!
Marek měl život rád a nechtěl ho opustit a proto ŽIJTE, protože můžete!