20. kapitola, 1. část - Moje vina, tvoje vina

8. ledna 2018 v 22:12 | Elinor |  - Prach a popel
... Kratší kapitolu jsem snad v životě nenapsala.

Když už přijít, tak o všechno

1. prosince 2017 v 14:43 | Elinor
Když je někdo nezodpovědný stejně jako já, pak by měl zálohovat, zálohovat a zálohovat. A nevyhazovat popsané sešity s poznámkami, které by se taky hodily. Já si vlastně o ztrátu všech kapitol, povídek, novel a knížky pro děti koledovala.
Takže, má drahá jediná čtenářko, odpusť. Prázdná plocha počítače bez jediného souboru mne velice demotivuje.

Krásný víkend
 



Blabla

7. listopadu 2017 v 22:27 | Elinor |  Povídky SS/HG

I can see in your eyes that you mean it
I can feel in your arms that it's true
And though I just heard myself say it,
Baby, I'm lying to you
Baby, I'm lying to you


Seděla v zahradě a četla si, jednou rukou se vískala ve svých kaštanově hnědých vlasech. Severus ji pozoroval z okna a mračil se. Tak rád by Hermionu miloval, protože byla dokonalá. Takhle na ni hleděl od začátku. Hned poznal, že dočetla kapitolu. Zvedla totiž svůj zrak a uvažovala o tom, co zrovna přečetla. To bývalo jejím zvykem. Znal všechny její zvyky, nálady a úsměvy. Nic z toho mu nevadilo. O to horší bylo si přiznat, že ji nemiluje. Ve všech ohledech byla jedinou ženou, která by k němu mohla chovat city. Založila knížku papírkem a odešla dovnitř. Místo pozdravu se usmála, stoupla si na špičky a políbila ho. Věděl, že se celá třese, ale on necítil nic. Jeho kůží neprošel jediný Hermionin záchvěv. ,,Budu si dělat limonádu. Dáš si taky?" zeptala se a její krásné oči zazářily.
,,Ne," odpověděl pouze. Stál zády k ní, když jas v jejích zorničkách pohasl, ale Severus to vycítil. Věděl, co v ní které slovo způsobí. A ne bylo pro ni velice zraňující slovo. ,,Nebo možná bych si dal," řekl, i když k tomu byl donucen. Nechtěl, aby kvůli němu byla nešťastná.
,,Dobře. Za chvilku to bude hotové," pravila Hermiona potěšeně, ale mezi každým slovem se převalovala nedůvěra.


Až mi bude 64

6. října 2017 v 21:44 | Elinor |  Jiné povídky ze světa HP
aneb Nemusí se vždycky v noci konat vražda...


19. kapitola - Jedno malé odhodlání

30. září 2017 v 15:55 | Elinor |  - Prach a popel
To je tak, když nemám ani mandlové kafe, ni mandlové mléko.


Co když

1. září 2017 v 23:28 | Elinor |  Jiné povídky ze světa HP
Moc se omlouvám, Agátko. Dostihl mě reálný život, takže nejsem schopná psát.

,,Ne, ty jsi nic neudělal. Jsem jen unavená," omlouvala se Hermiona. Ještě chvíli do ní hučel a přemlouval ji, aby se šli projít. Hermiona to však rázně zamítla. Rozloučila s Viktorem netradičně - bez polibku. O své únavě lhala. Za to se cítila zhrzeně, smutně a naštvaně. A nechtěla už žádného chlapa ani vidět! Mohl za to Ron. Za všechno vždycky mohl Ron! Měla v plánu si jít lehnout, ale vzpomněla si na šátek, který si zapomněla na židli. Zkontrolovala si řasenku, které po její hádce s Ronem moc nezbylo, a vydala se pro šátek. Ve Velké síni zůstalo jen pár muzikantů. Hagrid tancoval s madame Maxime, Brumbál je radostně pozoroval. Nikdo si Hermiony nevšímal, což bylo dobře. Hermiona se rozhodla chvíli zůstat a poslechnout si hudbu. Když už měla ty krásné šaty...



Kam dál